XXIX. klubová a speciální výstava spojená s Memoriálem Jaroslavy Markové se letos po malé přestávce konala opět v areálu zámeckého parku Kačina u Kutné Hory.

V sobotu 26. května 2018 za pěkného (pro naše chlupáče snad až příliš slunečného) počasí se areál zámeckého parku pomalu zaplňoval.

Nemálo pohárů, medailí a dalších ocenění čekalo na  20 polských ovčáků – 8 polských nížinných a 12 podhalaňských, konkrétně se zúčastnili (s uvedením katalogových čísel):

PON

207 Bedumil Borsucze Siolo

208 Makowiec Ponadto

210 Maciwoda z Winory

211 Busala Borsucze Siolo

212 Jaka Jagoda Wiki´s Szalony PON

213 Jaromíra Futrzak Podlaski

214 Ista Ana Canem Ch.

215 Fatima Franczesca z Bábiny strouhy Ch.

POO

216 Bučko Zlota Graň

217 Milwaukee Biala Duma

218 Abbas la Terra Porta

220 Aramis Smiling Sweetheart

221 Barbar la Terra Porta

222 Harold las w Jamnicach

223 Qmpel Zagubione Marzenia

224 Aranka Smiling Sweetheart

225 Belana la Terra Porta

226 Besie la Terra Porta

227 Daisy z Kuesty

229 Iskierka Wiary Zlota Graň

Výstavní kruh je připraven, rozhodčí z Polska – korektní a přísný pan Miroslav Redlicki – rovněž. Klání může začít.

V ležení  PONů i podhalanů panuje přátelská, pohodová atmosféra jak v částech smeček lidských, tak psích, i když, pravda, možná s příměsí vzrušení a očekávání ze chvil nadcházejících.

Zdá se, že se vyskytl intelektuální problém k řešení. To ovšem zaujalo Jaromíru i její kamarádku. Nemohou v tom své páníčky nechat, určitě na  něco přijdou.

…u Makowiece a Fatimy je téma přenosu myšlenek jasné – jak se dociluje tak perfektního načesání a úpravy kožichu, pardon, srsti…

…naopak Jaromíra ví, že se boduje správným postojem, a tak trénuje…

Ale pozor! Neuvěřitelné setkání. Barnabáš (oficiálně Altaj) zírá, kde se vzalo jeho dvojče. Není to dvojče, je to osmerče – Alfík. Ovšem ten si také není jist tím, kdo to na něj tak kulí oči…Jsou to bráchové z našeho letošního vrhu PON. Každý už má svou smečku a v ní své místo. Vnímají se jako ti, kdož společně spatřili světlo světa?

To u podhalanů se emoce projevují naplno, až vzniká propletenec podhalaních těl a úsměvů (psích i lidských).

Setkání sourozenecké – Barbar, Belana, Besie la Terra Porta – nevidí se poprvé, dá se říct, že se na „klubovce“ setkávají už pravidelně. Perfektně reprezentují naši českou (přesněji moravskou) chovnou stanici.

Harold se narodil v Polsku, tak se drží  trošku stranou, ale stejně by třeba rád trochu blíž…, nicméně jistota u páníčka je jistota u páníčka.

…vystavování sem, vystavování tam…pitný režim se musí dodržovat….

.

…pohodička zalitá slunéčkem…může to vypadat jinak?…aneb výstavní canisterapie…

…rozvaha, sebejistota a sebedůvěra, která je podhalanům vrozená, rezonuje do okolí…

Pravda, polské ležení je umístěno trochu excentricky a stíní se stanem, za to však ho lze v pravém slova smyslu označit jako ležení polských ovčáků, neb reprezentují symbiózu PONů a podhalanů (a pochopitelně lidských členů smečky, působivě okrojovaných).

.

Odpočinek, klábosení a polehávání končí, jde se do kruhu. Nejdříve PON, pak podhalani.

První nastupuje mladíček s působivým jménem Bedumil. Líbí se, je to velká naděje do budoucna…

Tento záběr na psa nebývá ve výstavních kruzích obvyklý, ale jak lze vidět, Makowiec je dokonalý po všech stránkách.

Loupežník-Maciwoda, Matýsek – šampion šampionů, správný parťák svého páníčka, dnes veterán…Navrhuji změnu označení kategorie na „senior“, jeví se mi to jako zvukomalebnější a přiměřenější…Souhra s páníčkem je patrná stále, kdo by je nezařadil do kategorie „mládí vpřed“?

Sestřička Bedumila,  Busala, je obdobně velkou nadějí do budoucna, zdá se, že se jako dívenka chce líbit…, výstavním postojem se ukazuje sice s rozpaky, ale velmi pěkně…

Jaká jahoda? (promiňte „český přepis“ jména Jaka Jagoda)… krásná šedivá…Na výstavě se jí nelíbilo, doma je lépe. Co po ní ten pan rozhodčí,  potažmo páníček chce?…Nebaví ji to…Páníčku, nešaškujme, pojďme domů, tam je líp…

…Jahůdku to frustrovalo, Jaromíru naopak – (tedy, slyší na jméno Garinka…to je na dlouhé vyprávění) – s heslem, „kde je páníček, tam jsem já; kde se páníček směje, tam se směji já“…se předvádí a je výborná, výborná 1!

Ista  je už šampionka, jestli fotka ukazuje na střapaté roztomilé stvoření…pozor na slova, je v tom dokonalá krása, jen ty okolní lidičky  jí to kazí…

Fatima snad rok od doku zlepšuje svou kondici….kdo  by v ní hledal desetiletou(!) veteránku?

Klání PONů skončilo. Je třeba dekorovat – Makowiec Ponadto takto Výborný 1, CAC,  BOB, Klubový vítěz, Vítěz speciální výstavy se svou paničkou… (vlevo)

…dekorování patří i Fatimě Franczesce z Bábiny strouhy Ch, která získává výborná 1, BOV a BOS. (dole)

Přejděme k podhalaňským ovčákům.

Bučko vypadá trošku rozmrzele…co že se má předvádět on, velký bílý podhalaňský ovčák, když tu dosud v kruhu byli strakatí-makatí mrňousové…?

Skoro roční (jménem americky orientovaný, v Polsku narozený) podhalan Milwaukee je krásný, je V1, CAJC, BOJ a BOS. Na „mlaďocha“ super, ne?!

…patrný bezpečnostní odstup rozhodčího při ukázce zubů velikého Abbase (nebo že by potřeba protáhnutí těla?…ohodnocených jedinců už bylo „neurekom“)

Abbas, Qmpel, Harold, Barbar, trochu stranou Aramis…těžké rozhodování, lékárenských vah by bylo třeba…

Barbar aneb Barunka má za sebou svého našeptávače, zaříkávače – páníčka…čekají  na svou chvíli…

…a ta záhy přichází. Nejdřív zuby…ale to je jejich efektní „majstrštyk“…rozhodčí nemůže mít námitky…

Jejda, pozor, pane magistře, to není koňský dostih! I když Vám to s Haroldem sluší  a obecenstvo  to oceňuje… anebo že by taky příprava na efektní ukázku chrupu?

Souznění.

Můj pohled je tvůj pohled.

Má myšlenka je tvá myšlenka.

Barbar a jeho páníček.

Někdy je ale i v kruhu při soutěžním zápolení čas „na jedno retko“; chvíle nabízející se k zasvěcené výměně názorů páníčků, neb rozhodčí  je plně zaujat jiným objektem. Oba ostražití podhalani monitorují okolí kvůli případnému úniku dat….

Qmpel  i jeho páníček mají synchronizované „vpravo hleď“, které umožní rozhodčímu zaujmout jednoznačný závěr – Qmpel:  V, CAC, Klubový vítěz, Vítěz speciální výstavy – páníček…O.K., super, ale ještě si musí na verdikt počkat…

… krásní POO kluci seřazení – Harold, Qmpel, Abbas a Barbar…ale pan rozhodčí stále rozhoduje…

Aranka je sestřička Aramise, na rozdíl od něho má subtilní mladinkou předvádějící…

…která s ní  ale velmi dobře sdílí dynamiku pohybu..

Pohyb ale krásně na pokyn rozhodčího předvádí i Belana (stejně jako její majitelka).

POO dámy v plné kráse – Besie, Daisy, Iskierka a Aranka…den byl dlouhý a plný sluncesvitu,  lépe by bylo na pastvinách, byť s hrozbou vlků a medvědů….

Vítězové vítězů – za PON Makowiec, za POO Besie, která se stala i vítězem Memoriálu Jaroslavy Markové.

Tato výstava má své vítěze, všechny zúčastněné.

.

Kdo to bude v roce 2019 na jubilejní třicáté klubové výstavě?

.

.

XXVIII. ročník klubové výstavy KChPO spojený se speciální výstavou podhalaňských ovčáků a Memoriálem Jaroslavy Markové 2017 se konal 10. června v areálu letiště v Rokycanech.

Šestici nádherných představitelů podhalaňských ovčáků doplňovalo plných 16 (!) neméně krásných polských ovčáků nížinných. Takové množství PON se už dlouho na výstavě v České republice nesešlo.

Výstava byla vpravdě mezinárodní – kromě českých vystavovatelů se zúčastnili kolegové z Polska, ale i Německa.

Posuzoval pan Tibor Havelka a na posuzované – a zejména pak vítěze – čekala spousta krásných pohárů  a medailí.

Pro lepší orientaci v následujících fotografiích nabízíme přehled výstavních čísel a jmen psů. (Bohužel, ne vždy jsou čísla viditelná, proto je identifikace jedinců poněkud snížena.)

Podhalanští ovčáci

42                    HAROLD Las w Jamnicach

43                    ACINAK SKIF Voploścenie Mechty

44                    QMPEL Zagubione Marzenia

45                    BARBAR la Terra Porta

46                    HANUSZ Pasja Cepra

49                    BELANA la Terra Porta

Polští ovčáci nížinní

50                    MAKOWIEC Ponadto

51                    CENAR z Armii Zbawienia

52                    DERWAN Futrzak Podlaski

53                    EROS z Niemickiego Dworu

54                    ELEKTRYCZNY EDISON Wiki’s Szalony PON

55                    MACIWODA z Winory

56                    DAREK von Bohlmann’s Land

57                    ZORAN PON vom Urstromtal

59                    CLARA Dobrana Para

60                    ISMINI von Bohlmann’s Land

61                    JAROMÍRA Futrzak Podlaski

62                    ABI Majnerek

63                    AISHA Majnerek

64                    FIEBIE PON vom Urstromtal Ch.

65                    ESTELLA von Bohlmann’s Land Ch.

66                    FATIMA FRANCZESCA z Bábiny strouhy Ch

Areál se zaplňuje, polští ovčáci si hlídají svůj kruh.

Hledají se noví kamarádi – Barbar pokukuje po Qmpelovi.

Zdá se, že kamarádství je uzavřeno, že by ale dva bylo málo? Nepřidá se ještě někdo?

Co třeba klučík Harold?   …který zatím netuší, že na něj čeká ocenění V1, CAJC, BOJ….

To v táboře PON se ladí účesy….

Ostřílení jedinci se ale dožadují za to česací trápení něčeho na zub jako odměnu!

…a některé to nebaví a snaží se být neviditelní, tak se aspoň schovávají pod své páníčky, aby jim ostatní svět dal pokoj…

Nicméně dokumenty jsou připraveny, rozhodčí a vedoucí kruhu na místě – výstavní klání začíná….

Začneme dámou, přestože to není pořadí uplatňované na výstavách. Krásná Belana la Terra Porta získává V1, CAC. Klubový vítěz, VSV, BOS a v rukou majitelky se ocitá pohár pro vítězku.

Mezitřídu ovládá návštěva z Polska Acinak a polský import Qmpel – oba výborní, Acinak navíc CAC, Klubový vítěz, VSV, BOB; Qmpel, který se nám představuje poprvé, se stává hned napoprvé res. CAC!

Ve třídě otevřené čeká Barbar na svého kamaráda Hanusze, aby se po roce zase výstavně utkali…

…ano, tu ho máme, Hanusz v plné své síle a kráse….

Hanuzs, Barbar i jejich páníčkové v pohodě, zdá se, že je rozhodnuto, medaile v rukou páníčků svědčí o vysloveném verdiktu…

Tak a ještě dekorovat oceněného a trošku pomazlení s paničkou, to si Hanusz určitě zaslouží…

Nejmladší z přítomných zástupců plemene PON ještě tak úplně nepřišel na chuť výstavnímu zápolení, své paničce dává najevo, že má jiný názor na to, co by chtěl dělat…ale vše se v dobré, ba to nejlepší obrátí a Makowiec se stává VN1 !

V tomto okamžiku je Derwan mimo kruh, ale jako by cítil velký úspěch ve vzduchu, zaujímá již zde správný výstavní postoj – naděje se naplnila, Derwan získává V1, CAC, BOS, stává se Klubovým vítězem.

Je vidět, že i na dokonalém postoji před kruhem dokáže Derwan ještě něco vylepšit, jeho ocenění je zasloužené.

A tady jedna společná – šťastná majitelka a úspěšná vystavovatelka se svým Makowiecem a Erosem.

Ve třídě otevřené se setkaly tříleté sestřičky Abi a Aisha, obě výborné, Aisha navíc CAC, Klubový vítěz.

Veteránka Fatima – ano, veteránka, třebaže na fotce vypadá tak na mezitřídu – Fatima nechyběla ani v Rokycanech.

Vystavovatelé PON v pohybu se svými psy, aneb klání o BOB a BOV.

Čekání na verdikt posuzovatele, který to nemá lehké, jedinci jsou všichni krasavci – vystavovatelé z Německa a ČR – Německo získává (tentokrát) BOB i BOV…

A tohle je poslední rozlučkové foto s rozhodčím panem Tiborem Havelkou a jím vybranými vítězi:

za podhalaňské ovčáky Acinak – CAC, Klubový vítěz, VSV, BOB a za polské ovčáky nížinné Ismini – CAJC, BOJ a BOB a zároveň Vítěz memoriálu Jaroslavy Markové.

Tak zase příště: načesat, nakrášlit, natrénovat postoje a běh, vzít s sebou dobrou náladu a hurá na klubovku 2018!

pořádané Klubem chovatelů polských ovčáků a konané dne 4. června 2016 v parku loveckého zámečku v Praze-Kunraticích

Pořadové číslo výstavy 27 je svědectvím nakročení našeho klubu do druhého čtvrtstoletí jeho života.

Ač se zdá, že předseda klubu a poradce chovu v jedné osobě, měl na starosti „jen“ organizaci našeho kruhu a zajištění fundované rozhodčí ze země původu našich plemen (to se mu evidentně podařilo v osobě Dr. Katarzyny Fiszdon z Polska), vzal to do rukou komplexně a zasadil se i o nádherné počasí.

Účelem této malé reportáže, využívající fotografie od paní Martiny Irglové a pana Romana Bartoše (s díky za ně!), není podat přehled výsledků. (Ten je obsahem Zpravodaje, který je přístupný pro členy KChPO). Je jen ohlédnutím za každoročně pořádanou přehlídkou našich krasavců. Tentokrát využívá i postřehy pana Romana Bartoše, který se „klubovky a speciálky“ v jednom zúčastnil se svým pubescentem podhalaňským ovčákem Barbarem la Terra Porta poprvé.

O to autentičtěji působí jeho „stenografický“ záznam popisu výstavy:

„…pokusím se trochu popsat včerejší den 🙂 BYL NÁDHERNÝ 🙂

Počasí – 100%

Organizace – 100%

Pan Marek – 150%

Paní rozhodčí 150%

Všichni kolem nás velice fajn – příjemní lidé a pejsci…“

Asi by více slov nebylo ani třeba, ale jeho popsání toho, co zažívá vystavovatel z větší dálky, velmi opravdově atmosféru dne-akce zachycuje:

„Ráno ve 4 hod. se vstávalo. I Barča (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.).

Šup do auta a směr Praha.

Cestu tam i zpět Barunka (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) zvládl NAPROSTO DOKONALE 🙂

No a v parku už jeho čtyři (!) sestřičky. Začalo seznamování a Barů (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) byl úžasný, žádné šarvátky, ale pěkné hraní a očuchávání.

JENOMŽE…jeden z páníčků naší sestřičky chtěl dát bohužel Bároj (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) pusu. No ale to můžu pouze já, a tak pán odcházel se šrámem na nose (naštěstí to vzal sportovně).

Potom se čekalo, až se do kruhu dostane ta naše bílá banda…“

A pak už ale chybí další popis, který není s to ten, kdo je „na place“, zachytit…jen následné vyprávění:

Barbar měl nevhodný obojek, do kruhu je třeba jiný…naštěstí jsou kolem stánky, honem, koupíme jiný (bohužel neodzkoušený). Jde se…jsme vyzváni do kruhu…máme běhat…běháme, snažím se…Barbar taky…stále se snažím, ale to už běhám jaksi „na volno“, tj., běhám s vodítkem a obojkem, ale bez Barbara…nově koupený obojek to nezvládl…paní rozhodčí sice s úsměvem, ale nekompromisně trvá na tom, že chce mít v obojku psa….

Místo dalších slov snad ale spíše fotografie dokumentující akci – její atmosféru, aktéry ve chvílích napětí i uvolnění… a koneckonců i to pěkné počasí, které ji provázelo.

Protože si komentáře u fotografií nenárokují dokumentační přesnost, uvádíme výstavní čísla našich krasavců, podle nichž je (podaří-li se číslo na fotce najít) možné účastníky identifikovat:

Stánek je připraven, naplněn lákavými poháry a cenami.

Posuzování může začít….

(Nesnaží se ale jedinec jiného plemene o nedovolené získání těchto lákavých symbolů úspěchu?)

Nechme ceny cenami (zatím)…poznáme se? Kdo je kdo?

Tři byli čitelní, ale tento roj? Není šance v převaze bílé určit, kdo je kdo….

Ovšem láska v bílém je neodolatelná…“…já chci taky pusu!…“

Mít krytá záda takovou paničkou, to jednoho posílí, jestli mi pak není úplně všechno fuk…

…kdo jsi? Přítel či nepřítel?

Jasné, přítel,…páníček potvrzuje…

115 a 116 – mladí kluci podhalaňských ovčáků…že jsou si podobní? Bodejť by ne! Jsou to nevlastní bráchové!

Podhalaňští ovčáci jsou krasavci s velkým srdcem, přece jen ale ostražití, takže uklidňování dotekem páníčka i klidný a citlivý přístup paní rozhodčí jsou zcela na místě.

…kontrola zubů…nic moc, ale páníček to schvaluje, tak to bude asi v pořádku….

…a pozor, tady už je holka i kluk podhalana vedle sebe…s úsměvem?

Bodejť by ne, znají se: Bydlí u jednoho páníčka….a taky krásní jsou stejně….

Pozor, pozor, přicházejí krasavice podhalanů! Třídu mladých ovládá vrh B la Terra Porta.

Co lze vyčíst z postojů a očí paniček a podhalaňských dam?

Souznění, starostlivost, lásku…prostě „patříme k sobě“.

Pozor, pozor! Klub získává nové, mladé vystavovatele – úchvatné sledovat soulad s jejich svěřenci … každé má svou dimenzi, svůj půvab…držíme jim pěsti –mladým vystavovatelům i jejich kamarádům…Ať jim to vydrží!

A snímky výše jsou i přechodem od bílých velkých nádher – podhalaňských ovčáků k samorostům – zpravidla dvoubarevným – sebevědomým a samostatným polským nížinným ovčákům.

Co je jim společné? Co je odlišuje?

Odlišuje je asi jejich praktické poslání.

Spojuje inteligence, schopnost přežití.

Inteligence jako schopnost přizpůsobit se, rozumět svému okolí.

Jako lidský jedinec sdílející život s PONem bych dodala – i trochu nadřazenosti nad slabšími, potřeba je vychovávat…někdy je to ale těžko snesitelné, pokud má člověk dojem, že je z hlediska IQ na alespoň stejné úrovni…PON na to kašle…a přesvědčuje vás o své pravdě…. 🙂

….Možná za to může jejich velikost (nevelká). U podhalanů bych ty výchovné snahy nepředpokládala, jejich velikost nemusí o intelektu přesvědčovat jinak než svou existencí…

První mladý PON – kde je očekávaná dvoubarevnost? Možná snaha o kontrast vůči podhalanům…vypadá ale rozkošně! Ale ano, dvoubarevnost tam je. Na pacičky už se dost černé nedostalo 🙂 Ať se daří!

Další kluk je ale taky super – očekávatelně dvoubarevný…a rozkošný!

Krasavec Eros asi kráčí ve stopách svého strýce Dytka….paní Hanka Kadlecová o své kluky dokáže noblesně pečovat.

Z loňské hvězdičky Aishy je dnes hvězda první velilkosti. Na které z fotek jsou krásnější? Neuměla jsem vybrat – zvolte si sami…

Fatima je ve svých osmi letech plná energie, elegantně sleduje svou paničku na vodítku, když je ale zapotřebí přidat na tempu, neváhá a přímo vlaje…

…oprávněně získává svého BOV.

Dokonalý Maciwoda z Winory se svým dokonalým páníčkem už nemůže být ničím překvapen. Výstavnictví má v krvi, je součástí jeho úspěšného života.

Poslední soutěžní klání v kráse.

Nemá to paní rozhodčí lehké srovnávat nesrovnatelné.

Ale nejlepší jedinec Memoriálu Jaroslavy Markové může být jen jeden a stává se jím Matýsek, pardon urozený Maciwoda z Winory.

Výstava skončila, svod a bonitace je za námi, všichni už jsou pryč, ale nám se stále nějak nechce a setrváváme … postáváme, povídáme, očicháváme (koho jsme zatím očichat nestihli)…pohodové lidičky s pohodovými psími společníky…

Klubová speciální výstava s pořadovým číslem 27 skončila.

Na viděnou na 28. výstavě KChPO 10. června 2017 v Rokycanech!

Reportáž z klubové výstavy Klubu chovatelů polských ovčáků

spojené s Memoriálem Jaroslavy Markové

6. 6. 2015 * Praha – Kunratice

Sluníčko ten den nenechalo nikoho na pochybách, že když se mu zachce, je i u nás v Čechách mocné. Přijíždějící vystavovatelé jen stěží hledali pro své automobily (s vidinou zpáteční cesty) stinné místo. Organizátoři ale byli chápaví a radili, seč mohli.

Naštěstí zámecký park kunratického zámečku oplývá mohutnými stromy a spoustou stinných zákoutí, a tak i pro naše chlupáče – velké, důstojné a elegantní podhalaňské i svérázné, až sveřepé a roztomilé polské nížinné ovčáky – bylo možno najít jakž takž snesitelné utáboření. (Obě plemena jsou velmi odlišná exteriérem i povahou, kdo má zájem, nechť si přečte na našem webu něco o jejich historii. Pracovně jsou ovšem komplementární – velmi zajímavá geneze!)

S tak početným zastoupením našich dvou plemen jsem se asi v ČR dosud nesetkala – 9 podhalanů a 8 PON. Snad jen v Polsku, kde jsou polská národní plemena na výstavách protěžována (ve smyslu např. pouze symbolického výstavního poplatku).

Náš kruh byl jedním z největších, a tak – jestli si dobře vzpomínám -, na závěrečnou promenádu vítězů na nás museli chvilinku čekat.

Za organizaci našeho kruhu je třeba poděkovat poradci chovu, panu Jaroslavu Markovi, který působil rovněž jako komentátor a překladatel v jedné osobě. Patří mu i dík za pozvání skvělé (lidsky i odborně) posuzovatelky paní Anny Pulikowské – Klimondy z Polska.

Účelem tohoto příspěvku není podat přehled výsledků. (Ten je obsahem Zpravodaje, který je přístupný pro členy KChPO.)

Na tomto místě bychom rádi sdíleli pár fotografií dokumentujících akci – její atmosféru, aktéry ve chvílích napětí i uvolnění… a koneckonců i to horko, které nás provázelo.

Fotky jsou dílem paní Martiny Irglové a moc jí za ně děkujeme!

Protože si komentáře u fotografií nenárokují dokumentační přesnost, uvádíme výstavní čísla našich krasavců, podle nichž je (podaří-li se číslo na fotce najít) možné účastníky identifikovat:

Pár snímků z PONího ležení: nutné předvýstavní přípravy, okoukávání se, očichávání se,… kdo s kým kamarádí, kdo si naopak hlídá své páníčky, hračky a místečko i komu je to úplně jedno a chce být podrbán a chválen….

Mezi vystavovanými psy byl i jeden zahraniční – polský „Žertík“ – moc hezký pejsek se sympatickými páníčky, naprosto distinguovaně reprezentoval svou vlast a zemi původu PONů

A ještě něco z výstavního klání:

Takto se naposledy vystavovala téměř dvanáctiletá krasavice Calineczka Rusiolek, psí dáma honosící se i titulem interšampionky…i v běhu jí elegantně vlaje její stále bohatá srst a ani horko ji neodradilo od předvedení sebe sama v plné parádě.

Erosek nespustí ze své paničky oči, že by mu dávala povel „štěkej!“…tady?!, ve výstavním kruhu?, to se ani Eroskovi nezdá…

Zahraniční hosté patří ke zkušeným vystavovatelům, jejich předvedení je dle očekávání perfektní.

Dziewanna cestovatelka (nedávno se vrátila z dlouhodobého pobytu na Psích ostrovech – přečtěte si o tom v našich webových zajímavostech, je tam první díl příběhu)… není nadšena, …nechápe, …proč by měla nějak pózovat, když je horko a jí bylo lépe v tom stínu stromu…

Rivalové, kdo s koho? Jeden krásnější než druhý, Maciwoda vyhrává a naše české srdce se zatetelilo, zlato zůstalo doma…

Zartíku, příště zase Ty!

Z ležení podhalanů tolik fotek nemáme, ale z výstavního klání je jich celá řada…a že se vystavovat umí! Schválně se podívejte:

Ležící elegance nenechává nikoho na pochybách, že konkurence bude velká…

Aranka poslouchá i svou malou paničku, která získává vystavovatelské ostruhy.

Nevím, jak Vy, ale krasavce bych od sebe jen stěží poznala, ještě že páníček je každý jiný…

Páníčkové i podhalaní krasavice jsou evidentně v pohodě, o nějaké výstavní nervozitě nemůže být ani řeči.

A ještě závěrečné společné fotky vítězů:

Maciwoda   + Aisha + Dytko

Abbas, Aranka a Daisy spolu s paní rozhodčí a poradcem našich chovů

…a nakonec, přece jen už se známkou únavy (alespoň u páníčků) vítězové vítězů: Maciwoda a Aranka

Klubová výstava KChPO spojená s Memoriálem Jaroslavy Markové 2015 skončila.

Ať žije klubová výstava KChPO 2016!

Na viděnou!!!