Lízin – jejím šlechtickým jménem Ponwood´s Whitney – věk se počítá snadno. Narodila se na Nový rok 2019. V témže roce zazářila jako hvězdička na naší jubilejní 30. klubové výstavě jako „Best Baby“.

A co bylo dál? 

V době nechvalně poznamenané covidovou pandemií?

Hodně.

O zážitky roku 2021 se s námi dělí Lízina panička.

V roce 2021 jsme se kromě procházek a výletů věnovaly s Lízou hodně výstavám, ačkoliv možnost vystavovat trvala kvůli covidu o hodně kratší dobu než normálně. Na první výstavu tohoto roku jsme mohly vyrazit až v polovině června a na poslední jsme vyrazily v polovině listopadu.

I za tu dobu Líza nasbírala hezkou řádku titulů, mám z ní velkou radost. Jakkoliv agility ji přestaly zajímat, v kruhu začala konečně velmi pěkně spolupracovat.

V tomto roce získala: 16x CAC, 12x CACIB, 12x BOB, 4x BOS, 3x Národní vítěz a 1x Klubový vítěz.

A dokončila tituly: Český šampion, Český Grand šampion, Šampion ČMKU, Slovenský šampión krásy, Slovenský Grand šampion, C.I.B.

Dále máme ještě 2x CAC z Rakouska a 2x CAC z Německa, tak snad příští rok……..

Závěrem roku jsme také dokončily všechna potřebná zdravotní vyšetření:

HD A, OCD clear/clear, elbow dysplasia 1/0, luxation patellae 0/0;

PRA rcd4, N/N;

klinické vyšetření očí – prostá DOV;

kardiologické sono vyšetření s výsledkem: normální nález;

vyšetření na brucelózu: bez nálezu

a Líza byla uchovněna.

A nyní již jen čekáme na hárání. Chovatelka Whitney paní B. Bruns byla tak laskavá, že nám doporučila krycího pejska z jejího chovu a ponechala ho v Čechách, abychom to na krytí neměly tak daleko – až do Hamburku.

***

Nad úspěchy Lízy smekám pomyslný klobouk.

Kéž by s ní zaznamenal chov PON v české zemi žádoucí vzestup, který by znamenal rozvoj plemene (a to bez negativních projevů vysoké míry popularity).

Milá Lízo, ať se Ti i nadále daří a máme z Tebe všichni stále velikou radost!

*

Co tomu ale bezprostředně předcházelo?

Bylo to vítězství na říjnové mezinárodní výstavě psů v Českých Budějovicích – CAC, CACIB, BOB.

K samotné výstavě Merlinova panička podotýká: „…náš kruh v otevřeném stanu na chodníku, velikost kruhu miniaturní, zato jezevčíci v kryté hale měli k dispozici letiště :-)… bylo velmi zajímavé šedesátikilového psa točit na 3×3 metrech!“

Ale podařilo se vše bez ztráty kytičky. Merlin se na výstavě potkal … co dím, potkal se!…Merlin si celý den užíval společnost Maryny Pasja Cepra…a tradičně budil pozornost kolemjdoucích, kterou si náležitě vychutnával.

Finis coronat opus, aneb konec korunuje dílo!

Merlin Polanickie Wzgórze je Český šampion !!!!

Co k tomu dodat? Jak popsat ten opojný okamžik štěstí? Asi se dokážu vžít do pocitu Merlinovy paničky… Pocity Merlina bych se pokusila interpretovat jako: „Panička má radost, tak to je taky moje radost. Mám ji rád.“

Merline, blahopřejeme k ohromnému úspěchu!

Ať Vám to s paničkou pořád takto sluší.

V polovině června odešel po vážné nemoci šestiletý podhalaňský ovčák Barbar la Terra Porta.

Zůstaly nám na něj ale vzpomínky – na chvíle pohodové, humorné, přátelsky laděné, ale i adrenalinové a plné ostražitosti a pravé psí statečnosti.

Nejvíc si pochopitelně rozuměli s páníkem, který se však o jejich zážitky neváhal podělit.

Připomeňme si tedy Barbara – jaký byl ten náš klubový kámoš s přátelskou povahou a převážně s úsměvem ve tváři.

První rok života

Narodil se do početného druhého vrhu Beaty z Kuesty, kde již bylo 7 sestřiček a nakonec se na svět prodral on a jeho bráška Bruno – najdete-li modrou stužku, vidíte Barbara.

Pak se ocitl Barbar ve smíšené smečce dosud poskládané ze dvou lidských jedinců a jednoho kocoura, která obývala kromě jiného krásnou pečlivě udržovanou zahradu s jezírkem. Stal se nedílnou součástí smečky, v pořadí čtvrtý, co do nepřehlédnutelnosti…?… (určení pořadí je na Vás)

Jako tříměsíční byl Barů hodně skromný na povídání. Často dělal dojem spíš pětiletého dospělého psa, kterému nestojí za štěk jen tak něco.

Ovšem – krásně štěkal, když se šly nabrat granulky. To byla třikrát denně taková psí olympiáda: skoky do výšky se štěkáním, válení sudu se štěkáním a sprint na místo se štěkáním.

Ale ani jiné sporty nebyly Barunkovi cizí.

Dětský čas pomine, je třeba myslet do budoucna, spřádat plány hodné velkého statečného psa.

(Barbar – převyprávěno páníkem)

Tak a co plánuji dál?

Svolal jsem si páníky a na rodinné poradě jsem jim oznámil, že:

1. se naučím jezdit autem, to prostě potřebovat budu;
2. chci do klubu – hotovo, páník zařídil;
3. chci jezdit na výstavy (tam budou určitě holky a na to se moc těším) – páník souhlasil;
4. čeká mě bonitace – (pak zas budou jezdit možná holky za mnou) – páník říkal, když bude vše v pořádku, tak ANO;
5. no a samozřejmě chci žít ten nejkrásnější psí život, ale o to se postarám už sám osobně.

                               P. S.: Jo a ještě něco: musím páníky odnaučit volat na mě Barunko

                               – nejsem holka, jsem velký BARBAR! 

Je sobota 2.1 2016. Barborovi jsou cca čtyři měsíce.

(Barbar – převyprávěno páníkem)

Líbí se mi naše jezírko. Jen páník obtěžuje líčením toho, co nesmím a co by se mohlo stát.

Trucuji. Chci dělat, co já chci.

Páník mi dal v 6 hodin snídani a šel se ještě natáhnout.

Já nejdu. Jdu kouknout po zahradě. Mrzne, až praští.

Tak se podívám, co dělají rybičky v jezírku…

Pomóóóóc!

Haló!

Volejte záchranku!

Kde jsou hasiči???

Kde jste kdo ??????

Led nevydržel mých 23 kg a jsem v jezírku.

Musím začít strašně brečet, jinak mně nikdo nepomůže!!!

Jo, zabralo to.

Dům se rozsvítil…

Naštěstí jsem dokázal vylézt sám…

…ale to už je panička v nočním úboru a páník úplně na nervy u mě…

Mokrý vážím asi o 10 kg víc, páníkovi dávám zabrat, ale honem mě bere domů do tepla. 4 ručníky a jdou mě sušit.

To je moc fajn. 2 hodinky doma v teple a jsem zase fešák a v pohodě.

(Barbar – převyprávěno)

Nemám rád pošťáky. Páník říkal, že je mám nechat. Tak na ně jen štěkám. Ale hrůůůůzostrašně!

Páníkovi pak donesu noviny, ale někdy bych si je rád před tím i sám přečetl.

Lepší než noviny jsou ale všelijaké hračky, které mi páník obstarává. 

Tak už mám jeden celý rok!

Dostal jsem jednohubku.

Není to nebezpečné? Záludný nepřítel?

Vždyť je to prasečí pracka!

A tu já moc rád 🙂

A život šel dál

Život je pohodový v zimě, v létě.

…ve snaze o dosažení moudrosti, očichávám koncentraci lidských myšlenek v knihách…vynořuje se mi nutkavá otázka, zda to může být více, než sděluje příroda sama…

Střípky z výstav aneb Barbar společenský

Panička mě nedá, ale já ji taky ne.

Plním své životní plány. Výstavy jsou fajn – kolik holek a kluků tam je! Hlavně těch holek, samozřejmě, jsem normální 🙂 (…jsem vpravo, kterápak je ta vlevo? Ale sympaťačka, což?)

…je nás víc, zatím všechno holky, tedy kromě mě…bude se to stupňovat 🙂 ?

Páník mě rozesmál, prý výstavní kruh! Není důležitější být společensky na úrovni?

Pro páníka všechno. Budu se tedy prezentovat v kruhu. Kvůli němu…(sám vím, že život je o něčem jiném…)

Voní to neutrálně. Asi žádná mňamka. Je to ke hraní? Páníku, který chceš? Aportuji ti ho.

Tak jsme to zvládli fajn, co? To jsou ty společenské akce. To beru, to já rád.

Pan pes Barbar

Vnořit se do psí duše je nesnadné…je v ní hravost, rozvernost, nadšení, ostražitost, oddanost, statečnost…

Barbar měl – jako mnoho jiných – štěstí na svou smečku. Na páníka, který ho vychovával a miloval se vším všudy a hlavně mu rozuměl.

Sníh měl Barbar rád, tu bílou čistou nádheru, v níž ale neměl šanci se schovat – nos a oči ho prozradily…

Nemoc byla ale silnější, před ní se nešlo schovat.

Měl jsem to tu rád.

Váš Barbar

…Dvouměsíční podhalani jsou rozkošní plyšáci. Jinak to snad ani není možné vyjádřit.

Stejně tak tomu bylo u paterčat vrhu A Lucky White Garden: Antey, Archibalda, Abbie, Athose a Argose. Dnes už mají své nové smečky a domovy – tedy Archibald, Abbie, Athos a Argos.

Antea, ta zůstala doma.

Pojďme se podívat na pár ukázek jejich batolečího života ještě u mámy Belanky v chovné stanici.

Pět životachtivých psích medvídků, máma Belanka už je ráda, že si umí svou „mňamku ulovit“.

…ovšem to je značně vyčerpá, to chce naprosto spontánní únik do říše snů.

Žluté plyšové kuře ani bílé prasátko nemají šanci. Je třeba nabírat síly!

Přitom se mění polohy – tato je pokus na zádech, nicméně velmi decentní…

…jiný je pokus „schovky“ s plyšovým kámošem.

Ovšem pozor! Podhalaní batolata se seznamují s mini ovcemi „značky“ Ouessant. Nejdříve za plotem…Co to je – divně zbarvené, divné vůně a tvarů?

To se musí prozkoumat! Jdeme!

Hele, z vočí do vočí…za chvilku budu větší jak ty…přátelé jo? ….. – jinak se neznám 🙁

Loučení bývá vždycky těžké, laskominky to mají zmírnit…to se přidá i máma Belanka…ale co dělat, batolečí věk končí, je třeba jít dál…

…každý pes má mít právě tu svou smečku, kam celoživotně patří a s níž je jedno tělo, jedna duše. Batolata se loučí, aby naplnila svůj psí osud.

Antea zůstala v doma, s mámou Belankou, škoda štěněcích her….

… ale prý se uvidíme na klubové výstavě na Kačině v roce 2020…těšíme se!

(A jsme na naše ratolesti zvědaví! Moc.)

…a má jich hodně. Různých.

Mezi její kamarády patří lidé, psi, koně, ovečky…podhalaňský ovčák! Co by si mohl přát víc!

Belana la Terra Porta je oceněními dekorovaná podhalaní krasavice, ale to jí nebrání plně si užívat svých kamarádů. Nově se k ní řadí i chovná stanice Lucky White Garden (každým dílčím okamžikem šťastná bílá zahrada…Jak výstižné!)

Má ráda prostor a vycházky, ale stejně ráda je mezi svými…lidi a psi jsou jí nejblíže, ale nejsou to jen oni…

Tedy úplně nejblíž je jí velká a malá panička… a Ája.

Malá panička vypadá, že nechce pusu, ale to jen tak vypadá…

Ája vskutku není podhalan. Střapatá bílá kámoška je čistokrevný voříšek, zachráněná z útulku. Ale srandy je s ní kopec.

….prostě k uchechtání…

Někdy ale Ája s napětím poslouchá, co ji velká krásná Belana sděluje.

K dalším Belaniným kamarádům patří mini Quessantské ovce – různobarevné (bílá, černá, hnědá, karamel a vzácnější šiml), s nimi je Belana v každodenním kontaktu.

Belana je hlavně opečovávatelka oveček a když jsou jehňátka, tak jim dělá druhou mámu a zdravotní sestřičku.

Ovšem pozor! Belana má i své koně!

Ne jednoho. Hned dva.

Poníka Lukáška a haflinga Leona.

Lukáška má ráda, ale je takový mrňavý.

To víc legrace je s Leonem.

Ale je za plotem.

Ahoj Leone. Pojď za mnou! Nebo mám já jít za tebou?

Pusťte mě za ním, my si chceme hrát!

A po honění velká masáž. Tu si zasloužím!

Život je prostě fajn. Co všechno krásného mě ještě čeká? Jdu to hledat!

náš Merlin se narodil  25. 5. 2018 v chovatelské stanici Polanickie Wzgórze FCI, rodičům DUMKA od Kurosa x HEROS Bajeczny Zakątek.

Jako mrňous nejdříve opatrně pozoroval okolí…

…se strategicky krytými zády je bedlivě vyhodnocoval a zároveň – už jako mrňous – elegantně pózoval…

…neodradil ho ani slon…

…i když přemýšlivě uvažoval, co všechno od něj může očekávat…

…později se snažil odhalit i různá tajemství (ukrytá třeba v krabičkách)…

…ale když na jednoho padne únava…

…anebo ještě větší pohodlí, … stejně je páníček na stráži…

…většinu doby je ale – jak se patří na správného podhalana – ostražitý!

Co kdyby nějaký vlk v rouše beránčím chtěl napadnout jeho smečku?

Mezi pěti národními polskými plemeny uznanými FCI (Chart Polski, Ogar Polski, Polski Owczarek Nizinny, Polski Owczarek Podhalański, Gończy Polski) figurují dvě ovčácká plemena – velký bílý podhalaňský a střední  – různých barevných variací – polský nížinný.

Asi před dvěma lety se setkali poprvé: pětiletá Archibalda (hnědobílý PON) a mladíček Barbar (podhalan). Bezděky a zejména bez ohledu na velikostní proporce se mezi nimi utvořil vztah „přísná učitelka a mladý nezbeda“.

Nedávno se navštívili znovu. Přibyl k nim ještě jeden PON – vzdálený příbuzný Archibaldy, půlroční černobílý Barnabáš.

A jak to celé proběhlo?

Mohlo to být vnímáno z pohledu zúčastněných třeba takto:

Cože? Někdo  má přijet?

Barbar? Tak to si počkám, to jsem zvědavá, co  z toho kluka vyrostlo.

Já si taky počkám. Já se na Barbara těším. Bude si se mnou hrát?

Jestli ne, tak na  něj takhle strašlivě zavrčím.

Budu čekat s Árčou.

Raději se za ni schovám.

Ahoj smečko! Jak se máte?

Jé,  tak to je Barbar? Ten  je veliký, krásný a celý bílý. Fakt nemáš nikde ani skvrnku?

Arčule je ale zvědavá, zda její výchovné prvky padly na úrodnou půdu.

…kde jste kdo, pojďte sem honem! Barbar je tady!

Tak co? Bonton v malíku?

Povídám: nezlobíš? Neděláš ostudu?

…no to máš kliku, jinak bych ti musela dát co proto…

Árčo, jdeš taky? My se jdeme s Barbarem honit po zahradě.

Chceš, Barbare? Já ti to tady ukážu.

…a co je to tamhle?

Pojď, Barnabáši, musíme se ukázat páníčkům, aby si  nemysleli, že jsme je tu nechali samotné.

…tak už jsme se ukázali…pojď ještě někam…

Tak jo,  vezmem to ještě jednou kolem dokola.

…to je škoda, on už Barbar odjel. Ale to já budu smutit.

No pravda, kluk jeden velká krásná podhalaňská, přece jen musím říct, že si mé rady vzal, jak se patří, k srdci. To výchovné sledování ale jednoho unaví, už ani na balónek není ta správná nálada.

.

Pohoda letního odpoledne, jak ji prožívali páníčkové, byla umocněna pohodovým chováním všech tří polských ovčáků bez ohledu na velikost, věk či barvu srsti.

Za to, že lze tuto pozitivní energii díky fotkám sdílet, patří veliké poděkování panu Romanu Bartošovi a smeknutí pomyslného klobouku před jeho umem…Aniž by absentoval při hovorech o věcech zásadních i méně podstatných, při vzpomínkách na humorné chvíle společného prožívání všedních i svátečních dnů psů i jejich páníčků, dokázal zvěčnit neopakovatelnou atmosféru setkání B. A. B.

.

Tak zase příště!

Právě 30. leden 2018 je den, který bude spjat s dalším úspěchem českého chovu polských ovčáků nížinných. Abi Majnerek se narodilo rovných 8 (!) štěňátek. Jde s dobou, takže pěkně genderově vyváženě: 4 holky – Abbath, Accanna, Alba, Alma – a 4 kluci  – Alf, Altaj, Arthas, Attila – všichni Butyho varta.

…tedy: označení holky a kluci je možná nadnesené, takové malé „štůcky“ to byly, všechny černobílé nebo bíločerné (jak chcete), s dlouhými ocásky a očičky zaslepenými celou tou podivnou událostí, jakým je vrh do světa plného překvapení, nástrah a očekávání toho dobrého a ještě lepšího.

Jedinečné na tomto vrhu je, že sama Abi Majnerek se narodila českým chovatelům, a to ve velmi chovatelsky úspěšném roce 2014, kdy spatřily světlo světa v ČR rovnou dva vrhy PON.

Není ale možné nezmínit zásluhy otce: Žart z Vielgova má tolik zaznamenaných oficiálně uznaných úspěchů, že až oči přecházeji: CIB, Ch.PL, Ch.DE (VDH/APH) Ch.CZ, Ch. ČMKU, Grand Ch.CZ, Mł.Ch.PL,Mł.Ch.LUX., Mł.Zw.PL 12, Zw.DE 13, Zw.Kl.DE 14.

Ale to hlavní: kluci a holky – všichni krásní, odchovaní doma, takže socializace osmerčat ve vztahu k lidem bez problémů.

Dost bylo slov, teď pár snímků – v cca jednom, třech a čtyřech týdnech:

První týden

Třetí týden

Čtvrtý týden

Jaký bude život dál?

To záleží na nich i na nás. Určitě bohatý a plný krás.

Ať je to k dobru, štěstí a blahu!

V sobotu 14. května 2016 se narodila Ciechoslawě Futrzak Podlaski a Rosomaku Ferwidus – kromě ostatních polských ovčáků nížinných – i Jaromíra.

Tedy po mámě Jaromíra Futrzak Podlaski. Než se stačila pořádně na světě rozkoukat, už byla adoptovaná do nové smečky, tentokrát smíšené lidsko-psí. Vznešené jméno Jaromíra Futrzak Podlaski si nechává na slavnostní příležitosti a doma ráda slyší na jméno Geri – Gerinka.

Nedlouhou po jejích prvních narozeninách byla představena na klubové výstavě, kde z ní oka spustit nemohla jedna z přítomných dam. Roztomilé něžné stvoření bylo nazváno vílou, PONí vílou…

O tom, že PONí víla Gerinka (Jaromíra Futrzak Podlaski) si života užívá plnými doušky svědčí pár momentek z jejího prvního roku života:

…výběr štěňátka…

…druhý den v novém domově…

…na zahrádce…

…na rybách…

…schovaná v křovíčku…

…stavíme dům…

…(ne)opuštěná na louce…

…na seně…

…fotbalistka…

…na stavbě…

…s  medvědem…

…kuk…

…na schůzi…

…na blátě…

…bez míčku ani ránu…

…pohodlně v křesílku…

…a je to tady! 1. narozeniny!

…tím to ale nekončí. Ba naopak. Začíná nová etapa, určitě ještě šťavňatější…

Ať se daří!

…a tak se jednoho letního dne setkali: devítiměsíční urostlý podhalaňský ovčák Barbar la Terra Porta podvědomě tušící fakt své krásy i velikosti a pětiletá hnědobílá polská ovčačka nížinná Figa Archibalda z Fox Klanu, která je přesvědčena o své důležitosti a dominance z jejího chování přímo ukapává…

(Pro znalce plemene PON majitelka s uzarděním přiznává nedovolené zastřižení Archibaldiny ofiny 🙂 , což není na fotkách bohužel přehlédnutelné).

Začalo to nevěřícným pohledem Barbara, že to, co vidí, je tak nízké, a očekáváním, jestli se to přece jen nějak nezvětší…

…asi to zůstane tak malé, ale pak je třeba to očuchat…tomu rozuměla i Archibalda a nic jí nevadilo, že je to nějaký přerostek…

Nelež tam jako pecka, pojď na zahradu, ať si tě pořádně očuchám!

Na zahradě to má Archibalda ráda, proč by nešla, třeba se tam najde něco zajímavého, nebo i dobrého…jen je třeba držet patřičný odstup…

…to není odstup, slyšíš! Co mi čucháš k prdélce, to já hrozitánsky nesnáším…

…no no, snad se tolik nestalo…

Já ti dám, že se nic nestalo! Kožich ti vypráším! Poslouchat budeš…

To byla príma honička! Ještě jednou, jo?

… já už musím…páníčci volají, snad jsem trochu přispěla k tvému dobrému vychování… Tak zase někdy na viděnou… a nezapomeň: respekt vyžaduji!

Fakt už musíš jet? Pojď, ještě dáme pár honiček!

Další honičky už nebyly, škoda. Ale stejně jsem ji prohnal, holku jednu namyšlenou!