Díl druhý aneb Pobývání na psím ostrově
KDE JSME SE TO OCITLI
Ostrov Tenerife je jeden ze sedmi Kanárských ostrovů. Je největší a tyčí se na něm sopka Teide vysoká 3 718 m nad mořem, což z ní dělá nejvyšší horu celého Španělska. Na Tenerife se zažije krásné koupání v moři s teplotou vody 16 – 18 °C. Není ale výjimkou, že v okolí sopky napadne v zimních měsících i sníh. To je pak velká radost jak pro místní obyvatele ostrova, tak i pro pejsky. (To se událo i za našeho pobytu. Džaninka to s radostí přivítala a dováděla ve sněhu pod Teide.) V období, kdy je ve střední Evropě zima, jsou na Tenerife teploty přes den kolem 25 °C ve stínu, v noci kolem 18 °C.
Co se týče moře, je úžasně osvěžující a člověk si to, že voda není tak teplá, ani neuvědomuje a vydrží v ní plavat dlouho. To však neplatilo pro naší Džaninku. Do vody zkrátka nevleze, a to nikde. Na procházkách se snaží vyhýbat i loužím. Takže na plážích, kde je všude černý písek, se raději zahrabala do písku, který jí chladil bříško, anebo zalezla do plážového stanu, který jsme si stavěli jako trezor na věci a pro naší dvouletou vnučku.
MŮJ DŮM, MŮJ HRAD
Bydleli jsme v terasovém domě ve 4. patře v bytě s terasou přímo nad mořem – úchvatné. Měli jsme nádherný výhled na Atlantik a jeho úžasnou modrou barvu, výhled na ostrov Gomera vzdálený 60 km a La Palma vzdálený 100 km. V domě a v bytě bylo vše z mramoru – jak podlahy, tak stěny. To se Džanince líbilo, hned si našla svá chladná místečka třeba v koupelně nebo pod kuchyňskou linkou, kde většinou překážela při vaření. I na terase se jí líbilo, opřela si hlavu o soklík a koukala na moře. Jakmile se někdo na sousední terase objevil, dávala jasně znát, že ona je tu pánem a dotyčného nesmlouvavě seřvala.
K bytu jsme měli k dispozici bazén na přízemní terase, kam jsme se chodili koupat spolu s nájemníky celého domu. Džaninka to chtěla mít vše pod kontrolou, a tak jsme jí museli vždy uplatit piškotem, aby se zklidnila a nenadávala těm lidem, že tam dělají hluk a cákají se ve vodě a vůbec – co tam dělají, když je tu ona s paničkou. Jinak byla hodná, stočila se pod lehátko a užívala si klid a pohodu, která panuje na celém krásném ostrově.
PSÍ HYGIENA A STRAVA
Protože je všude písek nebo struska z lávy, nebyl problém s ušpiněním srsti, ale párkrát jsme Džanu koupali na terase. Byla tam hadice a odtokový kanálek. Museli jsme z ní dostat sůl, která je všude. Cuckovala se ji srst, a tak došlo i ke stříhání. Vždy stála jako k smrti odsouzená, ani se nehnula a trpělivě to snášela, protože jsme na ni byli dva a ona neměla úniku. Když akce skončila, šťastně proběhla celý byt a všude se vytřela. V tom však problém nebyl, neboť celkem rychle vše uschlo včetně Džany, bylo totiž teplo a stále foukal vítr od moře.
Venčení jsme taky vyřešili. Nad naším „terasákem“ byla cesta vedoucí ke strmým skalám, která byla úředně uzavřena velkou zákazovou cedulí a zábranami, protože zde mohlo občas padat kamení. Tam se naše Džaninka chodila venčit. U zábran jsem jí pustil z vodítka a ona se proběhla v úseku asi 30 metrů. Ani bobek jsem uklízet nemusel, o to se postaraly ještěrky, kterých je tu veliké množství. Občas jsme se zde potkali i s jinými venčícími se pejsky.
Co se týče stravy pro pejsky tak lze nakupovat přímo v nákupních centrech např. Merkadona, Dino nebo Lidl včetně hraček. Jsou zde i kamenné obchody se zbožím pro zvířata. Takže bez problémů, není tu však takový velký výběr krmení jako v Čechách a je to dražší.
PROCHÁZKY A VÝLETY
Na výlety, které jsme pořádali skoro každý den, jsme jezdili autem. Džanince se to moc nelíbilo, protože cesty na ostrově jsou z 80 % do kopce a jedna zatáčka za druhou, tak zvaná kličkovaná, což jí asi moc dobře na žaludek nedělalo. Odměnou jí ale byl volný pohyb v horách na pláních a všude, kde nebyli lidi.
Jinak byly všechny procházky na vodítku a se zvýšeným dozorem, protože každému, kdo se přiblížil, dala hned najevo, že je moc blízko a rafla. Asi znáte situaci, jak si chce kolemjdoucí vašeho mazlíčka pohladit, hlavně děti. Džany má hlídání v povaze a nikomu nedovolí přiblížení, ale to možná někteří znáte…
Ostrov Tenerife jsme projezdili křížem krážem. Díky synovu koníčku – paraglaidingu (letu na padáku) – jsme se dostali do míst, kam se nikdo z běžných návštěvníků ostrova nepodívá, na různá startovací místa vysoko v horách a na kopcích. Všude tam jsme syna doprovázeli, abychom po jeho odstartování přejeli na určenou pláž, kde tito nadšenci přistávají. Džaninka to vše s námi absolvovala, a tak s nadšením probíhala kdejaký kopec a skalisko.
VÝSTUP NA SOPKU TEIDE
Ovšem její největší výstup, který jsem s ní absolvoval, byl celodenní výlet na sopku Teide do výšky cca 3000 m n.m. Byl to výstup na cca 6 hodin v písku, lávě a zasněžených pláních, kde nejsou žádné turistické cesty. Stoupá se co možná nejschůdněji k vrcholu. Nástup do sedla byl famózní pln nadšení Džaninky, že může lítat jak tryskáč ve sněhu a písku. Ovšem síly ubývaly, vzduch řídl a foukal silný vítr. Bylo kolem 5 °C a terén byl dost neschůdný, podloží písčité a to znamenalo dva kroky vpřed a jeden vzad, protože to podklouzávalo a to nejenom mně, ale i Džanince. Navíc jí silný vítr foukal písek do očí a tlamy, což jí nebylo příjemné. Naštěstí má přes oči chlupy, které jí tuto nepohodu pomáhaly zmírnit. Došli jsme do cíle naší cesty a ukryli jsme se za velkým balvanem před vichrem, který zde bičoval jak o život, a posvačili jsme. Džaninka byla ke mně přitisknutá, jako by mě chtěla chránit před nepohodou a já se jí za to odměňoval tím, že jsem se s ní spravedlivě dělil o svačinu: jedno sousto já a druhé Džaninka. Po odpočinku a naplnění žaludků jsme se vydali na zpáteční cestu, ale sestup dolů nebyl o moc lepší.
Při zpáteční cestě jsem se v jednom místě zastavil, že si něco vyfotím. Džaninka této zastávky využila, schoulila se do klubíčka u mých nohou a v tom nehostinném místě, větru a chladu tvrdě během několika vteřin usnula. Spala tak tvrdě, že jsem ji musel poškrábat za ušima, abych ji probudil. Měla toho zkrátka dost a v jejím věku to byl úctyhodný sportovní výkon. Nicméně statečně došla až na parkoviště k autu a šťastná skočila do své klece. Za hodinu jsme už byli u moře a v teploučku, takže byla i koupačka, ale Džaninka už jenom odpočívala a opět plnila své hlídací poslání.
VÁNOCE A SILVESTR
Vánoce jsme si užili pod palmami s koupáním v moři. Stromeček jsme si vezli malý umělý z Čech. Obdarovali jsme se dárky, bylo smažené filé, vepřové řízky a bramborový salát i vánoční cukroví vyrobené z tamních surovin. Ve městech ostrova byla světelná vánoční výzdoba, ale Vánoce Španělé slaví až v lednu na Tři krále.
K Silvestru jednu zajímavost: v tom místě, kde jsme žili, se neprodává žádná pyrotechnika. Pejskové se neděsí a i tyto svátky prožívají v poklidu. Pouze o půlnoci byl nad městem ohňostroj bez petard. Naše Džaninka není bojsa, a tak při petardách tady v Česku nezalézá, ale lítá po zahradě a štěká na nebe. To ale z vlastní zkušenosti neplatí o všech pejscích a jako chovatelé s tím máte své zkušenosti.
A PAK UŽ JEN CESTA ZPĚT DO ČECH
Za tu dlouhou dobu, co jsme tam tak nádherně žili, bylo mnoho pestrých příhod s naší Džaninkou a dalo by se o tom psát dlouhé pojednání.
Jenom na závěr, aby toho nebylo málo, tak pár dnů před odjezdem začala Džaninka hárat. To byly nervy, co bude na trajektu. Psů tam bylo opět dost, možná víc než při cestě na ostrov, ale proběhlo to v pohodě. Držela se stranou a snad ten ostrý mořský vítr nedovolil psům na lodi zaregistrovat její hárání, tak jí nikdo neobtěžoval.
Do Čech jsme se vrátili v pohodě s mnoha zkušenostmi a zážitky, protože je nám už přes šedesát let asi tohle už nezažijeme. Máme na co vzpomínat. Máme mnoho filmového materiálu, který nám ke vzpomínání navodí tu správnou atmosféru.
Tak to je asi v kostce vše pro představu o tom, jak se dá cestovat s pejskem po vzdálených ostrovech světa. Pokud máte na vše dost času, tak je cestování v pohodě.
Případné dotazy k pobytu a cestě na Tenerife jsem ochoten sdělit prostřednictvím mého e-mailu:
viktor.kaderabek@seznam.cz