Povahovým rysům a hlubokému kouzlu PONů podlehne každý už při prvním osobním setkání s tímto pastýřským, přirozeně ochraňujícím psem. Je bdělý a ostražitý s vrozenou snahou vše, co patří k domu, chránit. Jako ochránce nemůže samozřejmě nahradit boxera, dogu či rotwajlera, ale příležitostného zloděje zahnat dokáže. V pastevecké praxi je u nás využíván velmi zřídka, ale podle zkušeností z jiných států je to opravdu neocenitelný pomocník.
Vzhledem k výbornému nosu může být využíván na stopě a nic ho z ní nedokáže odvolat. Lovecky však nebyl nikdy využíván a nelze od něho tuto práci vyžadovat. Výborně aportuje na zemi i z vody. Vodu ostatně nade vše miluje a vodní zdroje v jakékoli podobě jej vždy velmi přitahují. Méně již je nadšen, když se majitel rozhodne jeho tělesnou schránku opravdu umýt. Na údržbu srsti není PON, jak by se mohlo zdát, náročný, ovšem každodenní pročesávání kovovým hřebenem je nezbytné. Hustá podsada, která se vyčesává, se může zpracovávat podobně jako ovčí vlna a majitel PONa se pak svému čtyřnohému miláčkovi může přiblížit i shodným „oblečením“. Péče o srst je jedinou větší starostí, kterou s PONem máme, pokud mu ji nedopřejeme, změní se nádherná ozdoba ve zplstnatělé chuchvalce plné parazitů. Jediným opravdovým nepřítelem, jako ostatně pro všechny teplokrevné živočichy, jsou pro PONa klíšťata, ale těch se trpělivě nechává zbavovat.
Jako plemeno vyšlechtěné z primitivních podmínek velmi dobře odolává nemocem, základní očkování je však nezbytné. Z dědičných vad se setkáváme s dysplazií (pro chovnost je vyžadováno vyhodnocení rentgenového snímku) a dosti často se objevuje vchlipování očních víček – entropium, které je většinou chirurgicky odstraněno, ale zvláště u importů se negativně projevuje v našich odchovech.
Ve stravě PON není vybíravý, což je pravděpodobně pozůstatek z doby, kdy se při práci v terénu mnohdy musel spokojit s nepatrným množstvím potravy pochybné kvality. V našich podmínkách se naopak setkáváme s PONy, kteří mají výraznou nadváhu, protože jim majitel neposkytne patřičné množství pohybu a vrozený instinkt jim velí ukládat tuk pod kůži „pro strýčka příhodu“.
Pro dobrou pohodu nejen fyzickou, ale i duševní, potřebuje PON hodně pohybu, miluje dlouhé procházky a velmi rád doprovází svého pána při projížďkách na kole.
Hromadný chov snáší velmi špatně, protože potřebuje neustálý těsný kontakt se „svojí rodinou“. Nikdy není nasycen zábavy s pánem, neustále s ním dokáže držet krok a stále vyžaduje pozornost. Trvale vyhledává možnost dokazovat svoji oddanost, poslušnost a lásku. Nesmí být v žádném případě zavírán do malých kotců či dokonce přivazován k boudě, neboť v takovém případě strádá a velmi lehce by se mohl stát agresivním.
Z dosud nejasných příčin jsou jeho odchovy málopočetné (3 – 4 štěňata ve vrhu jsou průměr). Přestože fenky mají většinou dostatek mléka, je třeba štěňátka po čtrnácti dnech začít přikrmovat.
Polský ovčák nížinný je vynikající společník, který si najde své místo stejně dobře ve světnici venkovského stavení jako v nejluxusnějším obývacím pokoji městského mrakodrapu.
Krátce řečeno – je to vynikající domácí a rodinný pes, neprojevuje žádné sklony k divočení ani k toulání, jeho povaha se stejně dobře snáší s rozlehlostí pastvin jako s malými prostory novostaveb. Rád se svým pánem bude sdílet šero salaše i nejprudší osvětlení výstavních kruhů.
Kdo hledá přítele, který se dokáže opravdu od srdce smát, bavit, nikdy nezklame a nedokáže vyčítat, najde jej v polském ovčáku nížinném.