Původním určením podhalanů byla spíše obrana stáda před útočníky, nikoli pasení ovcí, jak se mnozí ještě dnes domnívají. Do chovu byli vybíráni psi bílé barvy, aby šli snadněji odlišit od vlků a medvědů. Dnes se charakter práce těchto psů značně změnil a podhalani slouží jako vynikající strážci domů.
Podhalan je psem samostatně pracujícím (bez dozoru člověka) a činí samostatná rozhodnutí o své práci. Charakteristická je jeho rozvaha, sebejistota a nedostatek automatických reakci na stejný podmět. Chování podhalana vychází z jeho práce, kterou vykonával po pokolení na horách u ovcí. V horách při pasení ovcí lze vidět přes den podhalany ležící v jisté vzdálenosti od stáda, často na kraji lesa, pod stínem stromů, obezřetně pozorující okolí. Podhalani nejsou využíváni k manévrování se stádem. Pro tyto účely užívají pastýři například polského nížinného ovčáka. Úloha podhalanů je jen a jen ochrana stáda před predátory.
Práce u ovcí chovaných na horách je velmi těžká a namáhavá. Po vyčerpávajícím pracovním dni není fyzicky možné, aby pastýř hlídal stádo ještě v noci, nezřídka při špatném počasí, před útoky predátorů. Proto ovce svěří svým zdatným pomocníkům – podhalanům. V noci začíná vlastní práce psů. Samostatně střežit stádo a nevpustit k němu predátory. Za protivníky mají podhalani vlky a medvědy – zvířata velmi inteligentní. Nejtěžší úkol připadá nejzdatnějšímu z podhalanů, který také obvykle jako první dopadá predátora. Vlk se nejčastěji staví čelem k psovi a brání, co si vydobyl. Je velmi těžkým protivníkem a často se stane, že nepříjemně poraní psa s ním bojujícího. Ale podhalan v boji neustupuje. Dokonce i tehdy, musí-li bojovat s více než jedním protivníkem, snaží se v boji vytrvat, než přijdou ostatní psi, kteří s ním střeží stádo.
Díky tomu, že mnoho podhalanů žijících v Polsku dodnes plní svojí funkci, pro kterou byla tato rasa psů vyšlechtěna, můžeme obdivovat psy výjimečných psychických kvalit a krásného zevnějšku. Podhalan ví sám, kdy je potřeba zasáhnout, a činí to s takovou intenzitou, jaká je potřeba a jak je nezbytné. Kdo má co dočinění s podhalanem, ten má psa věrného a spolehlivého.
Málokdo má v oboru aklimatizace podhalana v nížinách tolik zkušeností jako Maria Zdziennická. V průběhu třiceti let provozování své chovatelské stanice nasbírala mnoho zkušeností. S klidem může doporučit podhalany do větších usedlostí či k domku se zahradou. Psovi je potřeba zabezpečit dlouhé procházky a to i těm, kteří jsou chovaní na zahradě u domku. Je to dobré pro jejich harmonický fyzický vývoj, ale především pro to, aby se nestali přehnaně agresivními vůči jiným psům (to ostatně platí všeobecně pro všechny rasy). Je důležité, aby podhalani měli dostatek příležitostí potkat různé jiné psy z okolí. Potom nebudou s každým z nich zacházet jako s nepřítelem. Nemá smysl honit podhalana za džípem, neboť v jeho přirozeném prostředí tráví většinu času lelkujíc u stáda ovcí. Není pes, který bude bez ustání křepčit pod nohami a vnucovat se majiteli. Necháme-li ho samotného v bytě, bude se chovat velice klidně a nebude hlučný, neboť největší dobrou vlastností této rasy je rozvážnost.
A vzpomínky – vyjádření majitelů POO:
Když jdu se svými podhalany v podvečer nebo v noci na procházku do parku, nevím, jak se dorozumívají mezi sebou, ale neustále je jeden se mnou a druhý běhá v parku mezi stromy. Vyměňují si role, ale nikdy mě nenechají samotnou. A v parku je tolik zajímavých věcí a pachů pro psy!
Jednou jsem se příliš nevcítila do myšlení svého psa na cvičišti, protože nechtěl udělat to, co jsem chtěla já. Potom mi to bylo hloupé, neboť když nastala stejná situace v reálu, pes na ohrožení reagoval ihned bezvadně a rozhodně.
Často jsem s Andym vyrážela na společné procházky, ovšem raději za vesnici. Znáte to: ne každý majitel psa je zodpovědný a má jej na svém pozemku nebo pod kontrolou. Bála jsem se, aby na něj nějaký vořech nevyběhl a neublížil mu. Jaká bláhovost! V celém Andyho životě jsem ho viděla jen dvakrát v akci. Pokaždé, když na nás ze zálohy vyběhl „pes bez pána“ a nedal se zahnat na útěk ode mě. Nepředstavujte si, krvavou bitvu. Vše vlastně skončilo ještě dříve, než začalo. Pár milisekund, chumel chlupů a pak najednou toulavec znehybněný pod Andym. Po chvilce znehybnění psa vždy Andy pustil, aby mohl zbabělec odklusat domů. Andy prostě jako všichni podhalani nepotřeboval dávat najevo svou převahu. On věděl, že ji má a pokud to situace vyžadovala, dovedl jí mistrně použít.
Gwen splnila všechna naše očekávání a mnohá i předčila. Stala se z ní výborná společnice na toulkách s kočárkem. Má ráda děti, respektuje, když k nám někdo přijde na návštěvu, ale přesto zpovzdálí pozoruje, zda je vše v pořádku.
(Zpracováno s využitím materiálů paní Markéty Zárubové.)