Vážení přátelé psích mazlíčků malých, středních i těch velkých plemen,
jsme majitelé plemene polský ovčák nížinný – fenky DZIWANNA Via Rivendal.
Říkáme jí Džany.
V září 2012 jsme si ji přivezli z Polska jako tříměsíční štěně.
Její nejlepší výstavní výsledek byl na konci srpna 2014 v Mladé Boleslavi V1, CAC, CACIB, BOB.
Tímto příspěvkem bychom se s Vámi rádi podělili o náš zážitek – návštěvu „psích ostrovů“ s naší Džanou…
manželé Kadeřábkovi
Díl první aneb Cesta na psí ostrov
S PEJSKEM DO ZAHRANIČÍ
Rádi bychom se s Vámi podělili o naši zkušenost s pejskem v zahraničí. Konkrétně se jedná o bezmála půlroční pobyt, (listopad až duben) na Kanárských ostrovech – ostrov Tenerife, město Los Gigantes na severozápadě ostrova.
Kanárské ostrovy patří ke Španělsku, jejich název je odvozen z latinského označení pro psa: „canis“, protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídány obrovskými psy.
Ovšem na ostrově Tenerife se to moc nepotvrzuje. Ve volné přírodě jsme žádné psy neviděli a pokud nějaký domorodec má pejska, tak jsou většinou uzavřeni v bytech nebo v haciendách. Na zahradách se také moc nepohybují, protože zahrady nemají souvislé ploty a pejsci by tak pobíhali volně, což není v zájmu obyvatel ostrova, protože je zde čilý cizinecký ruch.
PŘÍPRAVA NA CESTU
Na podzim 2013 jsme se rozhodli, že zimu přežijeme v teple.
Tip byl jasný: Kanáry a to hlavně z důvodu, že tam bydlel náš syn.
Co ale s Džaninkou?
No bereme jí s sebou to je jasné. Rozhodli jsme se pro cestu osobním autem kombi a lodní dopravou – trajektem.
Džany měla velký problém, kterým byla jízda autem.
Nesnášela jízdu a zvracela:
Nic nepomáhalo, ani různé zklidňující prostředky. Vozili jsme ji na zadní sedačce v k tomu určené plachtě.
V té době jsem chodil s Džany na cvičák a tam mně poradili, že to chce stísněný prostor – klec, aby se nemohla moc pohybovat, tím se omezí houpání žaludku, což ji vyvolávalo nevolnosti.
Byla to rada nad zlato.
Koupili jsme speciální klec určenou i do letadla, člověk na tak dlouhé cestě neví, co vše se může stát. Po první jízdě s Džany v kleci jsme zjistili, že to je přesně ono.
U naší veterinářky jsme provedli veškerá zdravotní opatření, které na cestu pejsek potřebuje: očkování proti vzteklině, odčervení, dostala injekci proti parazitům v krajinách blíže k rovníku a potvrzení o tom, že nemá žádné zdejší parazity. Dále na krajské veterinární správě jsme dostali potvrzení, že v našem kraji nejsou žádné zvířecí nemoci, vzteklina atd.
Takto vybaveni s pasem pro zvířata a samozřejmě čipováním a přívěškem na obojku, kde má naše telefonní číslo a její jméno, jsme mohli vyrazit do neznáma velkého světa.
CESTA EVROPOU
V den D jsme se naložili do auta s tím, že strávíme týden na cestě po Evropě v autě. Džaninka – ve stáří 17 měsíců – se ne moc šťastně uvelebila ve své klícce – boudičce v zadní části auta a vyrazili jsme.
Máme před sebou cestu přes celé Německo, Francii a Španělsko. Z naší vísky u Terezína do velkého přístavu ve Španělské Huelvě je to cca 3300 km. Kousek za Prahou ve směru na Plzeň asi po 100 km cesty se začala Džaninka ozývat, že se jí to už nelíbí. Tak jsme zastavili na odpočívadle, byla už tma, a tak jsme jí vyvenčili a zavřeli zpět do klícky. Zklidnila se a pak už to bylo dobré.
Po každých zhruba 200 – 300 km jsme zastavili na odpočívadle podle toho, zda byla noc nebo den. Řídil jsem sám, tak to byla i přestávka pro mě.
Nejlepší odpočívadla jsou ve Francii, vše zdarma, čisto takové oázy – lesní parky s WC, umývárny a sprchy. Kdo to znáte, tak mi dáte za pravdu. Džanince se tam evidentně líbilo a stávala se z ní ostřílená cestovatelka, ale nástup do své klícky vždy protahovala a nebyla moc nadšená, že zase pojedeme dále.
Evropu jsme projeli za tři dny a pak už to bylo v poklidu při čekání na trajekt v přístavu Huelva.
Po cestě u Valencie ve Španělsku na parkovišti nás loupežně přepadli, když jsme spali v autě. Rozbili oko u dveří spolujezdce a ukradli nám důležitý počítač. Zasypáni sklem z okna a po sepsání protokolu s tamní policií, jsme pokračovali naštváni v cestě.
Ve Španělsku, ale možná i nikde jinde na světě nenechávejte cennější věci (foťák, počítač atd.) viditelně odložené. Zloději nemají zábrany a jde i o zdraví a život.
Ze všeho nejdůležitější však bylo, že Džaninka po celou cestu ani jednou nezvracela a jízdu snášela v rámci svých psích možnosti.
Neubránila se slintání, ale už to byla výhra.
Praktikovala to tak, že když už se jí zdálo, že jedeme dlouho tak si zakňourala a to byl povel k vyhledání odpočívadla.
CESTA NA TRAJEKTU PO ATLANTICKÉM OCEÁNU
Cesta na trajektu po Atlantiku s plavební společnosti ARMAS byla fantastická.
Trvala 36 hodin. Je to nezapomenutelný zážitek.
Nevěděli jsme, jak to bude s Džaninkou na lodi, ale nakonec to bylo docela jednoduché. V recepci na lodi nám vše vysvětlili. Pro pejsky je určená devátá paluba – ta je nejvýše a je otevřená. Zde jsou klece pro pejsky a je zde venčící louka z umělohmotné děrované zelené hmoty. Když se pejsek vyčurá, tak jsou zde kbelíky s košťaty na stírání a bobek se vyhodí do nádoby.
Je určen námořník, který udržuje čistotu a dohlíží na pořádek. Stále se rozčiluje, že ho lidi neposlouchají a s pejsky chodí do zakázané zóny, která sousedí se psím výběhem, což je venkovní posilovna s nářadím.
Stejně tam nikdo v době naší plavby neposiloval.
Na lodi bylo asi 18 psů různých ras a velikostí. Jediné, co je zde nepříjemné, je, že zde v jednom kuse fouká silný vítr. To jsme řešili tak, že jsme sítě v kleci zakryli dekou a ručníky, aby tam Džanince nefučelo. Moc se jí tam ale nelíbilo a chtěla, abychom tam s ní byli stále. Řešili jsme to tak, že jsme za ní po zhruba dvou hodinách chodili.
Naše ubytování bylo na šesté palubě v sekci VIP, kde jsou polohovatelná a velmi útulná kožená sedadla. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu noc, tak jsme to všichni v pohodě přežili. Prostě se našemu štěňátku stýskalo po naší přítomnosti.
Jak jsme se přibližovali ke Kanárským ostrovům, tak se znatelně oteplovalo. Sluníčko začínalo sálat to správné teploučko, pasažéři na lodi se převlékali ze zimních bund do triček a kraťasů – no zkrátka teplo je tady!
Pejskaři se začali rojit po palubě a bylo tam veselo. Pejskové se očichávali a vzájemně se respektovali, někteří se honili a hráli si.
Nálada byla s přibývajícím teplem vstřícnější i mezi pejskaři a různě jsme mezi sebou gestikulovali a snažili se domluvit, protože se zde setkaly různé národnosti. Češi jsme byli sami, ale potkali jsme i malou skupinu Slováků taky s pejskem. Přiznám se, že s manželkou neovládáme žádný světový jazyk, ale to nás od cestování neodrazuje, stačí mít elektronický na sítích nezávislý překladač a pak to jde bez problémů.
Při plavbě jsme dvakrát stavěli v přístavu a to na ostrově Lanzarote a na ostrově Grand Canaria v hlavním městě Las Palmas. Na zastávkách nás někteří pejsci opouštěli.
Na ostrov Tenerife do hl. města Santa Cruz de Tenerife jsme dorazili něco po půlnoci.
Po celé cestě z Čech až na náš ostrov po nás nikdo nechtěl žádné doklady k naší Džanince, ani na trajektu. Na lodi má pes cestu zdarma, ale musí být nahlášen v palubním lístku.
O pobytu na psích ostrovech i oslavě Vánoc tam v druhém díle.
Případné dotazy k pobytu a cestě na Tenerife jsem ochoten sdělit prostřednictvím mého e-mailu:
viktor.kaderabek@seznam.cz