pořádané Klubem chovatelů polských ovčáků a konané dne 4. června 2016 v parku loveckého zámečku v Praze-Kunraticích
Pořadové číslo výstavy 27 je svědectvím nakročení našeho klubu do druhého čtvrtstoletí jeho života.
Ač se zdá, že předseda klubu a poradce chovu v jedné osobě, měl na starosti „jen“ organizaci našeho kruhu a zajištění fundované rozhodčí ze země původu našich plemen (to se mu evidentně podařilo v osobě Dr. Katarzyny Fiszdon z Polska), vzal to do rukou komplexně a zasadil se i o nádherné počasí.
Účelem této malé reportáže, využívající fotografie od paní Martiny Irglové a pana Romana Bartoše (s díky za ně!), není podat přehled výsledků. (Ten je obsahem Zpravodaje, který je přístupný pro členy KChPO). Je jen ohlédnutím za každoročně pořádanou přehlídkou našich krasavců. Tentokrát využívá i postřehy pana Romana Bartoše, který se „klubovky a speciálky“ v jednom zúčastnil se svým pubescentem podhalaňským ovčákem Barbarem la Terra Porta poprvé.
O to autentičtěji působí jeho „stenografický“ záznam popisu výstavy:
„…pokusím se trochu popsat včerejší den 🙂 BYL NÁDHERNÝ 🙂
Počasí – 100%
Organizace – 100%
Pan Marek – 150%
Paní rozhodčí 150%
Všichni kolem nás velice fajn – příjemní lidé a pejsci…“
Asi by více slov nebylo ani třeba, ale jeho popsání toho, co zažívá vystavovatel z větší dálky, velmi opravdově atmosféru dne-akce zachycuje:
„Ráno ve 4 hod. se vstávalo. I Barča (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.).
Šup do auta a směr Praha.
Cestu tam i zpět Barunka (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) zvládl NAPROSTO DOKONALE 🙂
No a v parku už jeho čtyři (!) sestřičky. Začalo seznamování a Barů (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) byl úžasný, žádné šarvátky, ale pěkné hraní a očuchávání.
JENOMŽE…jeden z páníčků naší sestřičky chtěl dát bohužel Bároj (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) pusu. No ale to můžu pouze já, a tak pán odcházel se šrámem na nose (naštěstí to vzal sportovně).
Potom se čekalo, až se do kruhu dostane ta naše bílá banda…“
A pak už ale chybí další popis, který není s to ten, kdo je „na place“, zachytit…jen následné vyprávění:
Barbar měl nevhodný obojek, do kruhu je třeba jiný…naštěstí jsou kolem stánky, honem, koupíme jiný (bohužel neodzkoušený). Jde se…jsme vyzváni do kruhu…máme běhat…běháme, snažím se…Barbar taky…stále se snažím, ale to už běhám jaksi „na volno“, tj., běhám s vodítkem a obojkem, ale bez Barbara…nově koupený obojek to nezvládl…paní rozhodčí sice s úsměvem, ale nekompromisně trvá na tom, že chce mít v obojku psa….
Místo dalších slov snad ale spíše fotografie dokumentující akci – její atmosféru, aktéry ve chvílích napětí i uvolnění… a koneckonců i to pěkné počasí, které ji provázelo.
Protože si komentáře u fotografií nenárokují dokumentační přesnost, uvádíme výstavní čísla našich krasavců, podle nichž je (podaří-li se číslo na fotce najít) možné účastníky identifikovat:
| POO - psi | PON - psi | ||
| 115 | BARBAR la Terra Porta | 126 | URWISZ Ponadto |
| 116 | HANUSZ Pasja Cepra | 127 | CENAR z Armii Zbawienia |
| POO - feny | 128 | DERWAN Futrzak Podlaski | |
| 117 | BAZZOKA la Terra Porta | 129 | EROS z Niemickiego Dworu |
| 118 | BELANA la Terra Porta | 130 | MACIWODA z Winory |
| 119 | BERETA la Terra Porta | PON - feny | |
| 120 | BESIE la Terra Porta | 131 | AISHA Majnerek |
| 121 | JENNY Nutrena | 132 | FATIMA FRANCZESCA z Bábiny strouhy |
| 122 | ANABELA Swiat Dysku | ||
| 123 | ARANKA Smiling Sweetheart | ||
| 124 | DAFNE z Kuesty |
Stánek je připraven, naplněn lákavými poháry a cenami.
Posuzování může začít….
(Nesnaží se ale jedinec jiného plemene o nedovolené získání těchto lákavých symbolů úspěchu?)
Nechme ceny cenami (zatím)…poznáme se? Kdo je kdo?
Tři byli čitelní, ale tento roj? Není šance v převaze bílé určit, kdo je kdo….
Ovšem láska v bílém je neodolatelná…“…já chci taky pusu!…“
Mít krytá záda takovou paničkou, to jednoho posílí, jestli mi pak není úplně všechno fuk…
…kdo jsi? Přítel či nepřítel?
Jasné, přítel,…páníček potvrzuje…
115 a 116 – mladí kluci podhalaňských ovčáků…že jsou si podobní? Bodejť by ne! Jsou to nevlastní bráchové!
Podhalaňští ovčáci jsou krasavci s velkým srdcem, přece jen ale ostražití, takže uklidňování dotekem páníčka i klidný a citlivý přístup paní rozhodčí jsou zcela na místě.
…kontrola zubů…nic moc, ale páníček to schvaluje, tak to bude asi v pořádku….
…a pozor, tady už je holka i kluk podhalana vedle sebe…s úsměvem?
Bodejť by ne, znají se: Bydlí u jednoho páníčka….a taky krásní jsou stejně….
Pozor, pozor, přicházejí krasavice podhalanů! Třídu mladých ovládá vrh B la Terra Porta.
Co lze vyčíst z postojů a očí paniček a podhalaňských dam?
Souznění, starostlivost, lásku…prostě „patříme k sobě“.
Pozor, pozor! Klub získává nové, mladé vystavovatele – úchvatné sledovat soulad s jejich svěřenci … každé má svou dimenzi, svůj půvab…držíme jim pěsti –mladým vystavovatelům i jejich kamarádům…Ať jim to vydrží!
A snímky výše jsou i přechodem od bílých velkých nádher – podhalaňských ovčáků k samorostům – zpravidla dvoubarevným – sebevědomým a samostatným polským nížinným ovčákům.
Co je jim společné? Co je odlišuje?
Odlišuje je asi jejich praktické poslání.
Spojuje inteligence, schopnost přežití.
Inteligence jako schopnost přizpůsobit se, rozumět svému okolí.
Jako lidský jedinec sdílející život s PONem bych dodala – i trochu nadřazenosti nad slabšími, potřeba je vychovávat…někdy je to ale těžko snesitelné, pokud má člověk dojem, že je z hlediska IQ na alespoň stejné úrovni…PON na to kašle…a přesvědčuje vás o své pravdě…. 🙂
….Možná za to může jejich velikost (nevelká). U podhalanů bych ty výchovné snahy nepředpokládala, jejich velikost nemusí o intelektu přesvědčovat jinak než svou existencí…
První mladý PON – kde je očekávaná dvoubarevnost? Možná snaha o kontrast vůči podhalanům…vypadá ale rozkošně! Ale ano, dvoubarevnost tam je. Na pacičky už se dost černé nedostalo 🙂 Ať se daří!
Další kluk je ale taky super – očekávatelně dvoubarevný…a rozkošný!
Krasavec Eros asi kráčí ve stopách svého strýce Dytka….paní Hanka Kadlecová o své kluky dokáže noblesně pečovat.
Z loňské hvězdičky Aishy je dnes hvězda první velilkosti. Na které z fotek jsou krásnější? Neuměla jsem vybrat – zvolte si sami…
Fatima je ve svých osmi letech plná energie, elegantně sleduje svou paničku na vodítku, když je ale zapotřebí přidat na tempu, neváhá a přímo vlaje…
…oprávněně získává svého BOV.
Dokonalý Maciwoda z Winory se svým dokonalým páníčkem už nemůže být ničím překvapen. Výstavnictví má v krvi, je součástí jeho úspěšného života.
Poslední soutěžní klání v kráse.
Nemá to paní rozhodčí lehké srovnávat nesrovnatelné.
Ale nejlepší jedinec Memoriálu Jaroslavy Markové může být jen jeden a stává se jím Matýsek, pardon urozený Maciwoda z Winory.
Výstava skončila, svod a bonitace je za námi, všichni už jsou pryč, ale nám se stále nějak nechce a setrváváme … postáváme, povídáme, očicháváme (koho jsme zatím očichat nestihli)…pohodové lidičky s pohodovými psími společníky…
Klubová speciální výstava s pořadovým číslem 27 skončila.
Na viděnou na 28. výstavě KChPO 10. června 2017 v Rokycanech!