Absolvovat rentgenové vyšetření dysplazie kyčelního kloubu (dále jen „DKK“) je potřebné, pokud aspiruje majitel na uchovnění fenky či psa.
DKK se řadí mezi vývojová onemocnění dědičně podmíněná. Kromě dědičnosti se na vzniku DKK podílejí i faktory vnějšího prostředí, zvýšená hmotnost a neadekvátní zátěž v období růstu, nedostatečný rozvoj svalové hmoty pánevních končetin, zrychlený růst v období dospívání zvířete a předávkování vápníkem.
(Na rozdíl od vrozených vad se všechna štěňata rodí s normálně vyvinutými kyčelními klouby a až v jejich dalším růstu dochází k individuálním změnám vedoucím k projevům dysplazie. Proto není možné provést např. již při odběru štěněte od chovatele ultrazvukové vyšetření kyčelních kloubů, jaké je známé u dětí, kde je tato vada vrozená.)
Nejkritičtějším obdobím pro vznik DKK jsou první 2 měsíce života štěněte z důvodu chrupavčité struktury kostí, nedokončeného vývoje měkkých tkání pohybového aparátu a nezralosti nervosvalového systému.
Významným projevem dysplazie je zvýšená volnost kyčelních kloubů, vedoucí k částečnému vykloubení a posléze k abnormálnímu vývoji a utváření hlavice stehenní kosti a kyčelní jamky.
(Zpracováno s využitím: Bednář, M. Časná diagnostika dysplazie kyčelního kloubu. [online]. Dostupné na www: http://www.neovet.cz/clanky/casna-diagnostika-dysplazie-kycelniho-kloubu-dkk/ [cit. 25.1.2015]
„Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26 % (16 – 43 %) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 – 62 %), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 – 93%) pravděpodobnost postiženého potomka.
Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka.
(Zdroj: Vetcentrum, Dysplazie kyčelního kloubu. [online]. Dostupné na www: http://www.vetcentrum.cz/stodulky/dkk/181/dysplazie-kycelniho-kloubu-dkk [cit. 25.1.2015]
Rentgenový snímek může vyhotovit kterákoli veterinární klinika, veterinární lékař, kteří pro to mají potřebné vybavení.
Ti zasílají snímek k vyhodnocení veterinárnímu lékaři – posuzovateli dědičných ortopedických vad psů, s nímž má klub dohodu.
Klasifikační schéma DKK vydané FCI obsahuje 5 stupňů:
A = bez příznaků DKK
B = téměř normální kyčelní kloub
C = lehká DKK
D = střední DKK
E = těžká DKK
Podrobně pojednává o problematice DKK klubový Zpravodaj 2011, který je však k dispozici pouze v tištěné podobě.
V témže roce byla vyvolána diskuze nad mezními hodnotami vyhodnocení RTG DKK pro zařazení do chovu u psů a fen plemen PON a POO. Je zřejmé, že ideální je – zejména u našich málopočetných plemen – aby oba chovní jedinci měli stupeň obou kyčelních kloubů A.
Nicméně o současném stavu náhledu na řešení této otázky viz Oznámení ve vztahu RTG DKK PON a POO