Dovolte, abych se představil.
Jsem Barbar la Terra Porta, podhalaňský ovčák – ne lední medvídě, jak si některé děti myslí.
Jsou mi asi čtyři měsíce a už vím, co je sníh a zima.
Pátek, 1. 1. 2016
Líbí se mi naše jezírko. Jen páníček obtěžuje líčením toho, co nesmím a co by se mohlo stát.
Trucuji. Chci dělat, co já chci.
Sobota ráno 2.1 2016
Páník mě dal v 6 hodin snídani a šel se ještě natáhnout.
Já nejdu. Jdu kouknout po zahradě. Mrzne až praští, tak se podívám, co dělají rybičky v jezírku…
Pomóóóóc!
Haló! V
Volejte záchranku!
Kde jsou hasiči ???
Kde jste kdo ??????
Led nevydržel mých 23 kg a jsem v jezírku.
Musím začít strašně brečet, jinak mně nikdo nepomůže!!!
Jo, zabralo to.
Barák se rozsvítil…
Naštěstí jsem dokázal vylézt sám…
…ale to už je panička v nočňasce a páník úplně na nervy u mě…
Mokrý vážím asi o 10 kg víc, páníkovi dávám zabrat, ale honem mě bere domů do tepla. 4 ručníky a jdou mě sušit.
To je moc fajn. 2 hodinky doma v teple a jsem zase fešák a v pohodě
Já v sušárně. Už se na to blbé jezírko vykašlu.
No, když tak si počkám až na léto…
Váš Barbar
(Jako mrněti mi říkali Barunko. No uznejte, jaká já jsem Barunka!)