pořádané Klubem chovatelů polských ovčáků a konané dne 4. června 2016 v parku loveckého zámečku v Praze-Kunraticích

Pořadové číslo výstavy 27 je svědectvím nakročení našeho klubu do druhého čtvrtstoletí jeho života.

Ač se zdá, že předseda klubu a poradce chovu v jedné osobě, měl na starosti „jen“ organizaci našeho kruhu a zajištění fundované rozhodčí ze země původu našich plemen (to se mu evidentně podařilo v osobě Dr. Katarzyny Fiszdon z Polska), vzal to do rukou komplexně a zasadil se i o nádherné počasí.

Účelem této malé reportáže, využívající fotografie od paní Martiny Irglové a pana Romana Bartoše (s díky za ně!), není podat přehled výsledků. (Ten je obsahem Zpravodaje, který je přístupný pro členy KChPO). Je jen ohlédnutím za každoročně pořádanou přehlídkou našich krasavců. Tentokrát využívá i postřehy pana Romana Bartoše, který se „klubovky a speciálky“ v jednom zúčastnil se svým pubescentem podhalaňským ovčákem Barbarem la Terra Porta poprvé.

O to autentičtěji působí jeho „stenografický“ záznam popisu výstavy:

„…pokusím se trochu popsat včerejší den 🙂 BYL NÁDHERNÝ 🙂

Počasí – 100%

Organizace – 100%

Pan Marek – 150%

Paní rozhodčí 150%

Všichni kolem nás velice fajn – příjemní lidé a pejsci…“

Asi by více slov nebylo ani třeba, ale jeho popsání toho, co zažívá vystavovatel z větší dálky, velmi opravdově atmosféru dne-akce zachycuje:

„Ráno ve 4 hod. se vstávalo. I Barča (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.).

Šup do auta a směr Praha.

Cestu tam i zpět Barunka (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) zvládl NAPROSTO DOKONALE 🙂

No a v parku už jeho čtyři (!) sestřičky. Začalo seznamování a Barů (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) byl úžasný, žádné šarvátky, ale pěkné hraní a očuchávání.

JENOMŽE…jeden z páníčků naší sestřičky chtěl dát bohužel Bároj (= Barbar la Terra Porta, pozn. red.) pusu. No ale to můžu pouze já, a tak pán odcházel se šrámem na nose (naštěstí to vzal sportovně).

Potom se čekalo, až se do kruhu dostane ta naše bílá banda…“

A pak už ale chybí další popis, který není s to ten, kdo je „na place“, zachytit…jen následné vyprávění:

Barbar měl nevhodný obojek, do kruhu je třeba jiný…naštěstí jsou kolem stánky, honem, koupíme jiný (bohužel neodzkoušený). Jde se…jsme vyzváni do kruhu…máme běhat…běháme, snažím se…Barbar taky…stále se snažím, ale to už běhám jaksi „na volno“, tj., běhám s vodítkem a obojkem, ale bez Barbara…nově koupený obojek to nezvládl…paní rozhodčí sice s úsměvem, ale nekompromisně trvá na tom, že chce mít v obojku psa….

Místo dalších slov snad ale spíše fotografie dokumentující akci – její atmosféru, aktéry ve chvílích napětí i uvolnění… a koneckonců i to pěkné počasí, které ji provázelo.

Protože si komentáře u fotografií nenárokují dokumentační přesnost, uvádíme výstavní čísla našich krasavců, podle nichž je (podaří-li se číslo na fotce najít) možné účastníky identifikovat:

Stánek je připraven, naplněn lákavými poháry a cenami.

Posuzování může začít….

(Nesnaží se ale jedinec jiného plemene o nedovolené získání těchto lákavých symbolů úspěchu?)

Nechme ceny cenami (zatím)…poznáme se? Kdo je kdo?

Tři byli čitelní, ale tento roj? Není šance v převaze bílé určit, kdo je kdo….

Ovšem láska v bílém je neodolatelná…“…já chci taky pusu!…“

Mít krytá záda takovou paničkou, to jednoho posílí, jestli mi pak není úplně všechno fuk…

…kdo jsi? Přítel či nepřítel?

Jasné, přítel,…páníček potvrzuje…

115 a 116 – mladí kluci podhalaňských ovčáků…že jsou si podobní? Bodejť by ne! Jsou to nevlastní bráchové!

Podhalaňští ovčáci jsou krasavci s velkým srdcem, přece jen ale ostražití, takže uklidňování dotekem páníčka i klidný a citlivý přístup paní rozhodčí jsou zcela na místě.

…kontrola zubů…nic moc, ale páníček to schvaluje, tak to bude asi v pořádku….

…a pozor, tady už je holka i kluk podhalana vedle sebe…s úsměvem?

Bodejť by ne, znají se: Bydlí u jednoho páníčka….a taky krásní jsou stejně….

Pozor, pozor, přicházejí krasavice podhalanů! Třídu mladých ovládá vrh B la Terra Porta.

Co lze vyčíst z postojů a očí paniček a podhalaňských dam?

Souznění, starostlivost, lásku…prostě „patříme k sobě“.

Pozor, pozor! Klub získává nové, mladé vystavovatele – úchvatné sledovat soulad s jejich svěřenci … každé má svou dimenzi, svůj půvab…držíme jim pěsti –mladým vystavovatelům i jejich kamarádům…Ať jim to vydrží!

A snímky výše jsou i přechodem od bílých velkých nádher – podhalaňských ovčáků k samorostům – zpravidla dvoubarevným – sebevědomým a samostatným polským nížinným ovčákům.

Co je jim společné? Co je odlišuje?

Odlišuje je asi jejich praktické poslání.

Spojuje inteligence, schopnost přežití.

Inteligence jako schopnost přizpůsobit se, rozumět svému okolí.

Jako lidský jedinec sdílející život s PONem bych dodala – i trochu nadřazenosti nad slabšími, potřeba je vychovávat…někdy je to ale těžko snesitelné, pokud má člověk dojem, že je z hlediska IQ na alespoň stejné úrovni…PON na to kašle…a přesvědčuje vás o své pravdě…. 🙂

….Možná za to může jejich velikost (nevelká). U podhalanů bych ty výchovné snahy nepředpokládala, jejich velikost nemusí o intelektu přesvědčovat jinak než svou existencí…

První mladý PON – kde je očekávaná dvoubarevnost? Možná snaha o kontrast vůči podhalanům…vypadá ale rozkošně! Ale ano, dvoubarevnost tam je. Na pacičky už se dost černé nedostalo 🙂 Ať se daří!

Další kluk je ale taky super – očekávatelně dvoubarevný…a rozkošný!

Krasavec Eros asi kráčí ve stopách svého strýce Dytka….paní Hanka Kadlecová o své kluky dokáže noblesně pečovat.

Z loňské hvězdičky Aishy je dnes hvězda první velilkosti. Na které z fotek jsou krásnější? Neuměla jsem vybrat – zvolte si sami…

Fatima je ve svých osmi letech plná energie, elegantně sleduje svou paničku na vodítku, když je ale zapotřebí přidat na tempu, neváhá a přímo vlaje…

…oprávněně získává svého BOV.

Dokonalý Maciwoda z Winory se svým dokonalým páníčkem už nemůže být ničím překvapen. Výstavnictví má v krvi, je součástí jeho úspěšného života.

Poslední soutěžní klání v kráse.

Nemá to paní rozhodčí lehké srovnávat nesrovnatelné.

Ale nejlepší jedinec Memoriálu Jaroslavy Markové může být jen jeden a stává se jím Matýsek, pardon urozený Maciwoda z Winory.

Výstava skončila, svod a bonitace je za námi, všichni už jsou pryč, ale nám se stále nějak nechce a setrváváme … postáváme, povídáme, očicháváme (koho jsme zatím očichat nestihli)…pohodové lidičky s pohodovými psími společníky…

Klubová speciální výstava s pořadovým číslem 27 skončila.

Na viděnou na 28. výstavě KChPO 10. června 2017 v Rokycanech!

Reportáž z klubové výstavy Klubu chovatelů polských ovčáků

spojené s Memoriálem Jaroslavy Markové

6. 6. 2015 * Praha – Kunratice

Sluníčko ten den nenechalo nikoho na pochybách, že když se mu zachce, je i u nás v Čechách mocné. Přijíždějící vystavovatelé jen stěží hledali pro své automobily (s vidinou zpáteční cesty) stinné místo. Organizátoři ale byli chápaví a radili, seč mohli.

Naštěstí zámecký park kunratického zámečku oplývá mohutnými stromy a spoustou stinných zákoutí, a tak i pro naše chlupáče – velké, důstojné a elegantní podhalaňské i svérázné, až sveřepé a roztomilé polské nížinné ovčáky – bylo možno najít jakž takž snesitelné utáboření. (Obě plemena jsou velmi odlišná exteriérem i povahou, kdo má zájem, nechť si přečte na našem webu něco o jejich historii. Pracovně jsou ovšem komplementární – velmi zajímavá geneze!)

S tak početným zastoupením našich dvou plemen jsem se asi v ČR dosud nesetkala – 9 podhalanů a 8 PON. Snad jen v Polsku, kde jsou polská národní plemena na výstavách protěžována (ve smyslu např. pouze symbolického výstavního poplatku).

Náš kruh byl jedním z největších, a tak – jestli si dobře vzpomínám -, na závěrečnou promenádu vítězů na nás museli chvilinku čekat.

Za organizaci našeho kruhu je třeba poděkovat poradci chovu, panu Jaroslavu Markovi, který působil rovněž jako komentátor a překladatel v jedné osobě. Patří mu i dík za pozvání skvělé (lidsky i odborně) posuzovatelky paní Anny Pulikowské – Klimondy z Polska.

Účelem tohoto příspěvku není podat přehled výsledků. (Ten je obsahem Zpravodaje, který je přístupný pro členy KChPO.)

Na tomto místě bychom rádi sdíleli pár fotografií dokumentujících akci – její atmosféru, aktéry ve chvílích napětí i uvolnění… a koneckonců i to horko, které nás provázelo.

Fotky jsou dílem paní Martiny Irglové a moc jí za ně děkujeme!

Protože si komentáře u fotografií nenárokují dokumentační přesnost, uvádíme výstavní čísla našich krasavců, podle nichž je (podaří-li se číslo na fotce najít) možné účastníky identifikovat:

Pár snímků z PONího ležení: nutné předvýstavní přípravy, okoukávání se, očichávání se,… kdo s kým kamarádí, kdo si naopak hlídá své páníčky, hračky a místečko i komu je to úplně jedno a chce být podrbán a chválen….

Mezi vystavovanými psy byl i jeden zahraniční – polský „Žertík“ – moc hezký pejsek se sympatickými páníčky, naprosto distinguovaně reprezentoval svou vlast a zemi původu PONů

A ještě něco z výstavního klání:

Takto se naposledy vystavovala téměř dvanáctiletá krasavice Calineczka Rusiolek, psí dáma honosící se i titulem interšampionky…i v běhu jí elegantně vlaje její stále bohatá srst a ani horko ji neodradilo od předvedení sebe sama v plné parádě.

Erosek nespustí ze své paničky oči, že by mu dávala povel „štěkej!“…tady?!, ve výstavním kruhu?, to se ani Eroskovi nezdá…

Zahraniční hosté patří ke zkušeným vystavovatelům, jejich předvedení je dle očekávání perfektní.

Dziewanna cestovatelka (nedávno se vrátila z dlouhodobého pobytu na Psích ostrovech – přečtěte si o tom v našich webových zajímavostech, je tam první díl příběhu)… není nadšena, …nechápe, …proč by měla nějak pózovat, když je horko a jí bylo lépe v tom stínu stromu…

Rivalové, kdo s koho? Jeden krásnější než druhý, Maciwoda vyhrává a naše české srdce se zatetelilo, zlato zůstalo doma…

Zartíku, příště zase Ty!

Z ležení podhalanů tolik fotek nemáme, ale z výstavního klání je jich celá řada…a že se vystavovat umí! Schválně se podívejte:

Ležící elegance nenechává nikoho na pochybách, že konkurence bude velká…

Aranka poslouchá i svou malou paničku, která získává vystavovatelské ostruhy.

Nevím, jak Vy, ale krasavce bych od sebe jen stěží poznala, ještě že páníček je každý jiný…

Páníčkové i podhalaní krasavice jsou evidentně v pohodě, o nějaké výstavní nervozitě nemůže být ani řeči.

A ještě závěrečné společné fotky vítězů:

Maciwoda   + Aisha + Dytko

Abbas, Aranka a Daisy spolu s paní rozhodčí a poradcem našich chovů

…a nakonec, přece jen už se známkou únavy (alespoň u páníčků) vítězové vítězů: Maciwoda a Aranka

Klubová výstava KChPO spojená s Memoriálem Jaroslavy Markové 2015 skončila.

Ať žije klubová výstava KChPO 2016!

Na viděnou!!!