V polovině června odešel po vážné nemoci šestiletý podhalaňský ovčák Barbar la Terra Porta.
Zůstaly nám na něj ale vzpomínky – na chvíle pohodové, humorné, přátelsky laděné, ale i adrenalinové a plné ostražitosti a pravé psí statečnosti.
Nejvíc si pochopitelně rozuměli s páníkem, který se však o jejich zážitky neváhal podělit.
Připomeňme si tedy Barbara – jaký byl ten náš klubový kámoš s přátelskou povahou a převážně s úsměvem ve tváři.
První rok života
Narodil se do početného druhého vrhu Beaty z Kuesty, kde již bylo 7 sestřiček a nakonec se na svět prodral on a jeho bráška Bruno – najdete-li modrou stužku, vidíte Barbara.
Pak se ocitl Barbar ve smíšené smečce dosud poskládané ze dvou lidských jedinců a jednoho kocoura, která obývala kromě jiného krásnou pečlivě udržovanou zahradu s jezírkem. Stal se nedílnou součástí smečky, v pořadí čtvrtý, co do nepřehlédnutelnosti…?… (určení pořadí je na Vás)
Jako tříměsíční byl Barů hodně skromný na povídání. Často dělal dojem spíš pětiletého dospělého psa, kterému nestojí za štěk jen tak něco.
Ovšem – krásně štěkal, když se šly nabrat granulky. To byla třikrát denně taková psí olympiáda: skoky do výšky se štěkáním, válení sudu se štěkáním a sprint na místo se štěkáním.
Ale ani jiné sporty nebyly Barunkovi cizí.
Dětský čas pomine, je třeba myslet do budoucna, spřádat plány hodné velkého statečného psa.
(Barbar – převyprávěno páníkem)
Tak a co plánuji dál?
Svolal jsem si páníky a na rodinné poradě jsem jim oznámil, že:
- se naučím jezdit autem, to prostě potřebovat budu;
- chci do klubu – hotovo, páník zařídil;
- chci jezdit na výstavy (tam budou určitě holky a na to se moc těším) – páník souhlasil;
- čeká mě bonitace – (pak zas budou jezdit možná holky za mnou) – páník říkal, když bude vše v pořádku, tak ANO;
- no a samozřejmě chci žít ten nejkrásnější psí život, ale o to se postarám už sám osobně.
P. S.: Jo a ještě něco: musím páníky odnaučit volat na mě Barunko
– nejsem holka, jsem velký BARBAR!
Je sobota 2.1 2016. Barborovi jsou cca čtyři měsíce.
(Barbar – převyprávěno páníkem)
Líbí se mi naše jezírko. Jen páník obtěžuje líčením toho, co nesmím a co by se mohlo stát.
Trucuji. Chci dělat, co já chci.
Páník mi dal v 6 hodin snídani a šel se ještě natáhnout.
Já nejdu. Jdu kouknout po zahradě. Mrzne, až praští.
Tak se podívám, co dělají rybičky v jezírku…
Pomóóóóc!
Haló!
Volejte záchranku!
Kde jsou hasiči???
Kde jste kdo ??????
Led nevydržel mých 23 kg a jsem v jezírku.
Musím začít strašně brečet, jinak mně nikdo nepomůže!!!
Jo, zabralo to.
Dům se rozsvítil…
Naštěstí jsem dokázal vylézt sám…
…ale to už je panička v nočním úboru a páník úplně na nervy u mě…
Mokrý vážím asi o 10 kg víc, páníkovi dávám zabrat, ale honem mě bere domů do tepla. 4 ručníky a jdou mě sušit.
To je moc fajn. 2 hodinky doma v teple a jsem zase fešák a v pohodě.
(Barbar – převyprávěno)
Nemám rád pošťáky. Páník říkal, že je mám nechat. Tak na ně jen štěkám. Ale hrůůůůzostrašně!
Páníkovi pak donesu noviny, ale někdy bych si je rád před tím i sám přečetl.
Lepší než noviny jsou ale všelijaké hračky, které mi páník obstarává.
Tak už mám jeden celý rok!
Dostal jsem jednohubku.
Není to nebezpečné? Záludný nepřítel?
Vždyť je to prasečí pracka!
A tu já moc rád 🙂
A život šel dál
Život je pohodový v zimě, v létě.
…ve snaze o dosažení moudrosti, očichávám koncentraci lidských myšlenek v knihách…vynořuje se mi nutkavá otázka, zda to může být více, než sděluje příroda sama…
Střípky z výstav aneb Barbar společenský
Panička mě nedá, ale já ji taky ne.
Plním své životní plány. Výstavy jsou fajn – kolik holek a kluků tam je! Hlavně těch holek, samozřejmě, jsem normální 🙂 (…jsem vpravo, kterápak je ta vlevo? Ale sympaťačka, což?)
…je nás víc, zatím všechno holky, tedy kromě mě…bude se to stupňovat 🙂 ?
Páník mě rozesmál, prý výstavní kruh! Není důležitější být společensky na úrovni?
Pro páníka všechno. Budu se tedy prezentovat v kruhu. Kvůli němu…(sám vím, že život je o něčem jiném…)
Voní to neutrálně. Asi žádná mňamka. Je to ke hraní? Páníku, který chceš? Aportuji ti ho.
Tak jsme to zvládli fajn, co? To jsou ty společenské akce. To beru, to já rád.
Pan pes Barbar
Vnořit se do psí duše je nesnadné…je v ní hravost, rozvernost, nadšení, ostražitost, oddanost, statečnost…
Barbar měl – jako mnoho jiných – štěstí na svou smečku. Na páníka, který ho vychovával a miloval se vším všudy a hlavně mu rozuměl.
Sníh měl Barbar rád, tu bílou čistou nádheru, v níž ale neměl šanci se schovat – nos a oči ho prozradily…
Nemoc byla ale silnější, před ní se nešlo schovat.
Měl jsem to tu rád.
Váš Barbar
