Vzpomínky na Barbara s námi zůstávají

V polovině června odešel po vážné nemoci šestiletý podhalaňský ovčák Barbar la Terra Porta.

Zůstaly nám na něj ale vzpomínky – na chvíle pohodové, humorné, přátelsky laděné, ale i adrenalinové a plné ostražitosti a pravé psí statečnosti.

 

20210530_135653

Nejvíc si pochopitelně rozuměli s páníkem, který se však o jejich zážitky neváhal podělit.

Připomeňme si tedy Barbara – jaký byl ten náš klubový kámoš s přátelskou povahou a převážně s úsměvem ve tváři.

 

První rok života

Narodil se do početného druhého vrhu Beaty z Kuesty, kde již bylo 7 sestřiček a nakonec se na svět prodral on a jeho bráška Bruno – najdete-li modrou stužku, vidíte Barbara.

DSC_0417

Pak se ocitl Barbar ve smíšené smečce dosud poskládané ze dvou lidských jedinců a jednoho kocoura, která obývala kromě jiného krásnou pečlivě udržovanou zahradu s jezírkem. Stal se nedílnou součástí smečky, v pořadí čtvrtý, co do nepřehlédnutelnosti…?… (určení pořadí je na Vás)

DSC_0367

DSC_0372

Jako tříměsíční byl Barů hodně skromný na povídání. Často dělal dojem spíš pětiletého dospělého psa, kterému nestojí za štěk jen tak něco.

Ovšem – krásně štěkal, když se šly nabrat granulky. To byla třikrát denně taková psí olympiáda: skoky do výšky se štěkáním, válení sudu se štěkáním a sprint na místo se štěkáním.

Ale ani jiné sporty nebyly Barunkovi cizí.

Já dostal pod stromeček od páníků nový balon a je supéééééér

Dětský čas pomine, je třeba myslet do budoucna, spřádat plány hodné velkého statečného psa.

8.12.2015

(Barbar – převyprávěno páníkem)

Tak a co plánuji dál?

Svolal jsem si páníky a na rodinné poradě jsem jim oznámil, že:

  1. se naučím jezdit autem, to prostě potřebovat budu;
  2. chci do klubu – hotovo, páník zařídil;
  3. chci jezdit na výstavy (tam budou určitě holky a na to se moc těším) – páník souhlasil;
  4. čeká mě bonitace – (pak zas budou jezdit možná holky za mnou) – páník říkal, když bude vše v pořádku, tak ANO;
  5. no a samozřejmě chci žít ten nejkrásnější psí život, ale o to se postarám už sám osobně.

                               P. S.: Jo a ještě něco: musím páníky odnaučit volat na mě Barunko

                               – nejsem holka, jsem velký BARBAR! 

 

 

Je sobota 2.1 2016. Barborovi jsou cca čtyři měsíce.

(Barbar – převyprávěno páníkem)

Líbí se mi naše jezírko. Jen páník obtěžuje líčením toho, co nesmím a co by se mohlo stát.

Trucuji. Chci dělat, co já chci.

P1000257

Páník mi dal v 6 hodin snídani a šel se ještě natáhnout.

Já nejdu. Jdu kouknout po zahradě. Mrzne, až praští.

Tak se podívám, co dělají rybičky v jezírku…

Pomóóóóc!

Haló!

Volejte záchranku!

Kde jsou hasiči???

Kde jste kdo ??????

Led nevydržel mých 23 kg a jsem v jezírku.

Musím začít strašně brečet, jinak mně nikdo nepomůže!!!

Jo, zabralo to.

Dům se rozsvítil…

Naštěstí jsem dokázal vylézt sám…

…ale to už je panička v nočním úboru a páník úplně na nervy u mě…

Mokrý vážím asi o 10 kg víc, páníkovi dávám zabrat, ale honem mě bere domů do tepla. 4 ručníky a jdou mě sušit.

To je moc fajn. 2 hodinky doma v teple a jsem zase fešák a v pohodě.

P1000226

(Barbar – převyprávěno)

Nemám rád pošťáky. Páník říkal, že je mám nechat. Tak na ně jen štěkám. Ale hrůůůůzostrašně!

Páníkovi pak donesu noviny, ale někdy bych si je rád před tím i sám přečetl.

P1000442

Lepší než noviny jsou ale všelijaké hračky, které mi páník obstarává. 

P1010092

Tak už mám jeden celý rok!

Dostal jsem jednohubku.

Není to nebezpečné? Záludný nepřítel?

oslavenec1ro_Barbar_P1000828

Oslavenec_1_rok_P1000827

Vždyť je to prasečí pracka!

A tu já moc rád 🙂

 

 

A život šel dál

Život je pohodový v zimě, v létě.

P1000963

P1020213

…ve snaze o dosažení moudrosti, očichávám koncentraci lidských myšlenek v knihách…vynořuje se mi nutkavá otázka, zda to může být více, než sděluje příroda sama…

P1020034

 

Střípky z výstav aneb Barbar společenský

P1000557

Panička mě nedá, ale já ji taky ne.

P1000578

Plním své životní plány. Výstavy jsou fajn – kolik holek a kluků tam je! Hlavně těch holek, samozřejmě, jsem normální 🙂 (…jsem vpravo, kterápak je ta vlevo? Ale sympaťačka, což?)

P1000580

…je nás víc, zatím všechno holky, tedy kromě mě…bude se to stupňovat 🙂 ?

 

P1000605

Páník mě rozesmál, prý výstavní kruh! Není důležitější být společensky na úrovni?

P1000606

Pro páníka všechno. Budu se tedy prezentovat v kruhu. Kvůli němu…(sám vím, že život je o něčem jiném…)

20180526_124807

Voní to neutrálně. Asi žádná mňamka. Je to ke hraní? Páníku, který chceš? Aportuji ti ho.

DSCN1929

Tak jsme to zvládli fajn, co? To jsou ty společenské akce. To beru, to já rád.

 

 

Pan pes Barbar

Vnořit se do psí duše je nesnadné…je v ní hravost, rozvernost, nadšení, ostražitost, oddanost, statečnost…

P1000965

Barbar měl – jako mnoho jiných – štěstí na svou smečku. Na páníka, který ho vychovával a miloval se vším všudy a hlavně mu rozuměl.

 

Sníh měl Barbar rád, tu bílou čistou nádheru, v níž ale neměl šanci se schovat – nos a oči ho prozradily…

P1020153

 

 

Nemoc byla ale silnější, před ní se nešlo schovat.

20210606_173637

Měl jsem to tu rád.

Váš Barbar

Plyšáci? Ne – malí podhalani!

1_20190804_191107

…Dvouměsíční podhalani jsou rozkošní plyšáci. Jinak to snad ani není možné vyjádřit.

Stejně tak tomu bylo u paterčat vrhu A Lucky White Garden: Antey, Archibalda, Abbie, Athose a Argose. Dnes už mají své nové smečky a domovy – tedy Archibald, Abbie, Athos a Argos.

Antea, ta zůstala doma.

Pojďme se podívat na pár ukázek jejich batolečího života ještě u mámy Belanky v chovné stanici.

2_20190806_191050

Pět životachtivých psích medvídků, máma Belanka už je ráda, že si umí svou „mňamku ulovit“.

…ovšem to je značně vyčerpá, to chce naprosto spontánní únik do říše snů.

3_20190809_165107

Žluté plyšové kuře ani bílé prasátko nemají šanci. Je třeba nabírat síly!

4_20190809_171437

Přitom se mění polohy – tato je pokus na zádech, nicméně velmi decentní…

 

5_20190813_142538

…jiný je pokus „schovky“ s plyšovým kámošem.

6_20190902_183419

Ovšem pozor! Podhalaní batolata se seznamují s mini ovcemi „značky“ Ouessant. Nejdříve za plotem…Co to je – divně zbarvené, divné vůně a tvarů?

7_0190826_174602

To se musí prozkoumat! Jdeme!

8_20190902_182536

Hele, z vočí do vočí…za chvilku budu větší jak ty…přátelé jo? ….. – jinak se neznám 🙁

9_20190912_120806

Loučení bývá vždycky těžké, laskominky to mají zmírnit…to se přidá i máma Belanka…ale co dělat, batolečí věk končí, je třeba jít dál…

…každý pes má mít právě tu svou smečku, kam celoživotně patří a s níž je jedno tělo, jedna duše. Batolata se loučí, aby naplnila svůj psí osud.

 

10_20190928_150717

Antea zůstala v doma, s mámou Belankou, škoda štěněcích her….

… ale prý se uvidíme na klubové výstavě na Kačině v roce 2020…těšíme se!

(A jsme na naše ratolesti zvědaví! Moc.)

 

 

 

 

 

 

Krasavice Belana mezi svými

…a má jich hodně. Různých.

Mezi její kamarády patří lidé, psi, koně, ovečky…podhalaňský ovčák! Co by si mohl přát víc!

20170611_123752 (1)

Belana la Terra Porta je oceněními dekorovaná podhalaní krasavice, ale to jí nebrání plně si užívat svých kamarádů. Nově se k ní řadí i chovná stanice Lucky White Garden (každým dílčím okamžikem šťastná bílá zahrada…Jak výstižné!)

Belana_20161009_142857 (1)

Má ráda prostor a vycházky, ale stejně ráda je mezi svými…lidi a psi jsou jí nejblíže, ale nejsou to jen oni…

IK6

Tedy úplně nejblíž je jí velká a malá panička… a Ája.

Malá panička vypadá, že nechce pusu, ale to jen tak vypadá…

IK5

Ája vskutku není podhalan. Střapatá bílá kámoška je čistokrevný voříšek, zachráněná z útulku. Ale srandy je s ní kopec.

IK4

….prostě k uchechtání…

DSC_0566

Někdy ale Ája s napětím poslouchá, co ji velká krásná Belana sděluje.

 

K dalším Belaniným kamarádům patří mini Quessantské ovce – různobarevné (bílá, černá, hnědá, karamel a vzácnější šiml), s nimi je Belana v každodenním kontaktu.

IK20170422_133731 (1)

Belana je hlavně opečovávatelka oveček a když jsou jehňátka, tak jim dělá druhou mámu a zdravotní sestřičku.

IK20170422_133832

IK20170419_162619 (1)

 

Ovšem pozor! Belana má i své koně!

Ne jednoho. Hned dva.

Poníka Lukáška a haflinga Leona.

Lukáška má ráda, ale je takový mrňavý.

IK20180922_184142

To víc legrace je s Leonem.

20180116_144551 (1)

Ale je za plotem.

IK20180116_120153

Ahoj Leone. Pojď za mnou! Nebo mám já jít za tebou?

20180116_120233 (1)

Pusťte mě za ním, my si chceme hrát!

A po honění velká masáž. Tu si zasloužím!

IK3

Život je prostě fajn. Co všechno krásného mě ještě čeká? Jdu to hledat!

IK1

 

 

 

Merlin, král čarodějů, v Čechách!

náš Merlin se narodil  25. 5. 2018 v chovatelské stanici Polanickie Wzgórze FCI, rodičům DUMKA od Kurosa x HEROS Bajeczny Zakątek.

IMG_20180722_135723

Jako mrňous nejdříve opatrně pozoroval okolí…

IMG_20180722_135717

…se strategicky krytými zády je bedlivě vyhodnocoval a zároveň – už jako mrňous – elegantně pózoval…

IMG_20180722_191338

…neodradil ho ani slon…

IMG_20180724_110617

…i když přemýšlivě uvažoval, co všechno od něj může očekávat…

IMG_20180822_195833

…později se snažil odhalit i různá tajemství (ukrytá třeba v krabičkách)…

IMG_20180722_135702

…ale když na jednoho padne únava…

IMG_20180821_202509_HHT

…anebo ještě větší pohodlí, … stejně je páníček na stráži…

IMG_20180724_145456

…většinu doby je ale – jak se patří na správného podhalana – ostražitý!

Co kdyby nějaký vlk v rouše beránčím chtěl napadnout jeho smečku?

 

 

B.A.B. aneb parta polských ovčáků

Mezi pěti národními polskými plemeny uznanými FCI (Chart Polski, Ogar Polski, Polski Owczarek Nizinny, Polski Owczarek Podhalański, Gończy Polski) figurují dvě ovčácká plemena – velký bílý podhalaňský a střední  – různých barevných variací – polský nížinný.

 

Asi před dvěma lety se setkali poprvé: pětiletá Archibalda (hnědobílý PON) a mladíček Barbar (podhalan). Bezděky a zejména bez ohledu na velikostní proporce se mezi nimi utvořil vztah „přísná učitelka a mladý nezbeda“.

Nedávno se navštívili znovu. Přibyl k nim ještě jeden PON – vzdálený příbuzný Archibaldy, půlroční černobílý Barnabáš.

A jak to celé proběhlo?

 

Mohlo to být vnímáno z pohledu zúčastněných třeba takto:

01_foto

Cože? Někdo  má přijet?

02_foto

Barbar? Tak to si počkám, to jsem zvědavá, co  z toho kluka vyrostlo.

03_foto

Já si taky počkám. Já se na Barbara těším. Bude si se mnou hrát?

04_foto

Jestli ne, tak na  něj takhle strašlivě zavrčím.

05_foto

Budu čekat s Árčou.

06_foto

Raději se za ni schovám.

07_foto

Ahoj smečko! Jak se máte?

08_foto

Jé,  tak to je Barbar? Ten  je veliký, krásný a celý bílý. Fakt nemáš nikde ani skvrnku?

Arčule je ale zvědavá, zda její výchovné prvky padly na úrodnou půdu.

09_foto

…kde jste kdo, pojďte sem honem! Barbar je tady!

10_foto

Tak co? Bonton v malíku?

11_foto

Povídám: nezlobíš? Neděláš ostudu?

12_foto

…no to máš kliku, jinak bych ti musela dát co proto…

13_foto

Árčo, jdeš taky? My se jdeme s Barbarem honit po zahradě.

14_foto

Chceš, Barbare? Já ti to tady ukážu.

15_foto

…a co je to tamhle?

16_foto

Pojď, Barnabáši, musíme se ukázat páníčkům, aby si  nemysleli, že jsme je tu nechali samotné.

17_foto

…tak už jsme se ukázali…pojď ještě někam…

18_foto

Tak jo,  vezmem to ještě jednou kolem dokola.

19_foto

…to je škoda, on už Barbar odjel. Ale to já budu smutit.

20_foto

No pravda, kluk jeden velká krásná podhalaňská, přece jen musím říct, že si mé rady vzal, jak se patří, k srdci. To výchovné sledování ale jednoho unaví, už ani na balónek není ta správná nálada.

.

Pohoda letního odpoledne, jak ji prožívali páníčkové, byla umocněna pohodovým chováním všech tří polských ovčáků bez ohledu na velikost, věk či barvu srsti.

Za to, že lze tuto pozitivní energii díky fotkám sdílet, patří veliké poděkování panu Romanu Bartošovi a smeknutí pomyslného klobouku před jeho umem…Aniž by absentoval při hovorech o věcech zásadních i méně podstatných, při vzpomínkách na humorné chvíle společného prožívání všedních i svátečních dnů psů i jejich páníčků, dokázal zvěčnit neopakovatelnou atmosféru setkání B. A. B.

.

Tak zase příště!

 

Slavíme úspěch: čtvrtý vrh PON v tomto století v ČR!

Právě 30. leden 2018 je den, který bude spjat s dalším úspěchem českého chovu polských ovčáků nížinných. Abi Majnerek se narodilo rovných 8 (!) štěňátek. Jde s dobou, takže pěkně genderově vyváženě: 4 holky – Abbath, Accanna, Alba, Alma – a 4 kluci  – Alf, Altaj, Arthas, Attila – všichni Butyho varta.

…tedy: označení holky a kluci je možná nadnesené, takové malé „štůcky“ to byly, všechny černobílé nebo bíločerné (jak chcete), s dlouhými ocásky a očičky zaslepenými celou tou podivnou událostí, jakým je vrh do světa plného překvapení, nástrah a očekávání toho dobrého a ještě lepšího.

Žart_Abi_srdce

Jedinečné na tomto vrhu je, že sama Abi Majnerek se narodila českým chovatelům, a to ve velmi chovatelsky úspěšném roce 2014, kdy spatřily světlo světa v ČR rovnou dva vrhy PON.

Není ale možné nezmínit zásluhy otce: Žart z Vielgova má tolik zaznamenaných oficiálně uznaných úspěchů, že až oči přecházeji: CIB, Ch.PL, Ch.DE (VDH/APH) Ch.CZ, Ch. ČMKU, Grand Ch.CZ, Mł.Ch.PL,Mł.Ch.LUX., Mł.Zw.PL 12, Zw.DE 13, Zw.Kl.DE 14.

Ale to hlavní: kluci a holky – všichni krásní, odchovaní doma, takže socializace osmerčat ve vztahu k lidem bez problémů.

Dost bylo slov, teď pár snímků – v cca jednom, třech a čtyřech týdnech:

První týden

Arthas1Altaj1Alma2Alba1
Acanna3Acanna2Acanna1Abbath

Třetí týden

Alba2Alf3Altaj2Altaj3
AttilaIholka_Abbathholka_Albakluk_Altaj

Čtvrtý týden

AbbathAbbath1Acanna2 (2)Acanna4
Acanna6Alba1Arthas2Attila4

Jaký bude život dál?

To záleží na nich i na nás. Určitě bohatý a plný krás.

Ať je to k dobru, štěstí a blahu!

 

Momentky z prvního roku života PONí víly

V sobotu 14. května 2016 se narodila Ciechoslawě Futrzak Podlaski a Rosomaku Ferwidus – kromě ostatních polských ovčáků nížinných – i Jaromíra.

Tedy po mámě Jaromíra Futrzak Podlaski. Než se stačila pořádně na světě rozkoukat, už byla adoptovaná do nové smečky, tentokrát smíšené lidsko-psí. Vznešené jméno Jaromíra Futrzak Podlaski si nechává na slavnostní příležitosti a doma ráda slyší na jméno Geri – Gerinka.

Nedlouhou po jejích prvních narozeninách byla představena na klubové výstavě, kde z ní oka spustit nemohla jedna z přítomných dam. Roztomilé něžné stvoření bylo nazváno vílou, PONí vílou…

O tom, že PONí víla Gerinka (Jaromíra Futrzak Podlaski) si života užívá plnými doušky svědčí pár momentek z jejího prvního roku života:

…výběr štěňátka…

1 výběr štěnátka

…druhý den v novém domově…

2 den u nás

…na zahrádce…

3 na zahrádce

…na rybách…

5 na rybách

…schovaná v křovíčku…

4 v křovíčku

…stavíme dům…

6 stavíme dům

…(ne)opuštěná na louce…

7 na louce

…na seně…

8 na seně

…fotbalistka…

9 fotbalistka

…na stavbě…

10 na stavbě

…s  medvědem…

11 s medvědem

…kuk…

12 kuk

…na schůzi…

13 na schůzi

…na blátě…

14 na blátě

…bez míčku ani ránu…

15 bez míčku ani ránu

…pohodlně v křesílku…

16 křesílko a já

…a je to tady! 1. narozeniny!

17 narozeniny

…tím to ale nekončí. Ba naopak. Začíná nová etapa, určitě ještě šťavňatější…

18 poprvé u moře

Ať se daří!

Život je plný setkávání

…a tak se jednoho letního dne setkali: devítiměsíční urostlý podhalaňský ovčák Barbar la Terra Porta podvědomě tušící fakt své krásy i velikosti a pětiletá hnědobílá polská ovčačka nížinná Figa Archibalda z Fox Klanu, která je přesvědčena o své důležitosti a dominance z jejího chování přímo ukapává

(Pro znalce plemene PON majitelka s uzarděním přiznává nedovolené zastřižení Archibaldiny ofiny 🙂 , což není na fotkách bohužel přehlédnutelné).

 

Začalo to nevěřícným pohledem Barbara, že to, co vidí, je tak nízké, a očekáváním, jestli se to přece jen nějak nezvětší…

set_obr1

…asi to zůstane tak malé, ale pak je třeba to očuchat…tomu rozuměla i Archibalda a nic jí nevadilo, že je to nějaký přerostek…

set_obr2

Nelež tam jako pecka, pojď na zahradu, ať si tě pořádně očuchám!

set_obr3 set_obr4

Na zahradě to má Archibalda ráda, proč by nešla, třeba se tam najde něco zajímavého, nebo i dobrého…jen je třeba držet patřičný odstup…

set_obr5

set_obr6

…to není odstup, slyšíš! Co mi čucháš k prdélce, to já hrozitánsky nesnáším…

…no no, snad se tolik nestalo…

set_obr7

Já ti dám, že se nic nestalo! Kožich ti vypráším! Poslouchat budeš…

set_obr8

To byla príma honička! Ještě jednou, jo?

set_obr9

… já už musím…páníčci volají, snad jsem trochu přispěla k tvému dobrému vychování… Tak zase někdy na viděnou… a nezapomeň: respekt vyžaduji!

set_obr10

Fakt už musíš jet? Pojď, ještě dáme pár honiček!

set_obr11

 

Další honičky už nebyly, škoda. Ale stejně jsem ji prohnal, holku jednu namyšlenou!

set_obr12

Záludnosti paní Zimy, aneb nechtěná koupel

Dovolte, abych se představil.

Jsem Barbar la Terra Porta, podhalaňský ovčák – ne lední medvídě, jak si některé děti myslí.

Jsou mi asi čtyři měsíce a už vím, co je sníh a zima.barbar01

Pátek, 1. 1. 2016

Líbí se mi naše jezírko. Jen páníček obtěžuje líčením toho, co nesmím a co by se mohlo stát.

Trucuji. Chci dělat, co já chci.

 

Sobota ráno 2.1 2016

Páník mě dal v 6 hodin snídani a šel se ještě natáhnout.

Já nejdu. Jdu kouknout po zahradě. Mrzne až praští, tak se podívám, co dělají rybičky v jezírku…

Pomóóóóc!

Haló! V

Volejte záchranku!

Kde jsou hasiči ???

Kde jste kdo ??????

 

Led nevydržel mých 23 kg a jsem v jezírku.

Musím začít strašně brečet, jinak mně nikdo nepomůže!!!

 

Jo, zabralo to.

Barák se rozsvítil…

Naštěstí jsem dokázal vylézt sám…

…ale to už je panička v nočňasce a páník úplně na nervy u mě…

Mokrý vážím asi o 10 kg víc, páníkovi dávám zabrat, ale honem mě bere domů do tepla. 4 ručníky a jdou mě sušit.

To je moc fajn. 2 hodinky doma v teple a jsem zase fešák a v pohodě

barbar02

Já v sušárně. Už se na to blbé jezírko vykašlu.

No, když tak si počkám až na léto…

 

Váš Barbar

(Jako mrněti mi říkali Barunko. No uznejte, jaká já jsem Barunka!)

 

PON na Tenerife – II.

Díl druhý aneb Pobývání na psím ostrově

 

KDE JSME SE TO OCITLI

Ostrov Tenerife je jeden ze sedmi Kanárských ostrovů. Je největší a tyčí se na něm sopka Teide vysoká 3 718 m nad mořem, což z ní dělá nejvyšší horu celého Španělska. Na Tenerife se zažije krásné koupání v moři s teplotou vody 16 – 18 °C. Není ale výjimkou, že v okolí sopky napadne v zimních měsících i sníh. To je pak velká radost jak pro místní obyvatele ostrova, tak i pro pejsky. (To se událo i za našeho pobytu. Džaninka to s radostí přivítala a dováděla ve sněhu pod Teide.) V období, kdy je ve střední Evropě zima, jsou na Tenerife teploty přes den kolem 25 °C ve stínu, v noci kolem 18 °C.

 

Co se týče moře, je úžasně osvěžující a člověk si to, že voda není tak teplá, ani neuvědomuje a vydrží v ní plavat dlouho. To však neplatilo pro naší Džaninku. Do vody zkrátka nevleze, a to nikde. Na procházkách se snaží vyhýbat i loužím. Takže na plážích, kde je všude černý písek, se raději zahrabala do písku, který jí chladil bříško, anebo zalezla do plážového stanu, který jsme si stavěli jako trezor na věci a pro naší dvouletou vnučku.

7_Džany na pláži13_Džany na pláži

 

MŮJ DŮM, MŮJ HRAD

Bydleli jsme v terasovém domě ve 4. patře v bytě s terasou přímo nad mořem – úchvatné. Měli jsme nádherný výhled na Atlantik a jeho úžasnou modrou barvu, výhled na ostrov Gomera vzdálený 60 km a La Palma vzdálený 100 km. V domě a v bytě bylo vše z mramoru – jak podlahy, tak stěny. To se Džanince líbilo, hned si našla svá chladná místečka třeba v koupelně nebo pod kuchyňskou linkou, kde většinou překážela při vaření. I na terase se jí líbilo, opřela si hlavu o soklík a koukala na moře. Jakmile se někdo na sousední terase objevil, dávala jasně znát, že ona je tu pánem a dotyčného nesmlouvavě seřvala.

 

5_Džany se chladí na mramoru u vchodu14_Džany se chladí pod postelí na mramoru

 

K bytu jsme měli k dispozici bazén na přízemní terase, kam jsme se chodili koupat spolu s nájemníky celého domu. Džaninka to chtěla mít vše pod kontrolou, a tak jsme jí museli vždy uplatit piškotem, aby se zklidnila a nenadávala těm lidem, že tam dělají hluk a cákají se ve vodě a vůbec – co tam dělají, když je tu ona s paničkou. Jinak byla hodná, stočila se pod lehátko a užívala si klid a pohodu, která panuje na celém krásném ostrově.

16_Džany u bazénu na terase

 

PSÍ HYGIENA A STRAVA

Protože je všude písek nebo struska z lávy, nebyl problém s ušpiněním srsti, ale párkrát jsme Džanu koupali na terase. Byla tam hadice a odtokový kanálek. Museli jsme z ní dostat sůl, která je všude. Cuckovala se ji srst, a tak došlo i ke stříhání. Vždy stála jako k smrti odsouzená, ani se nehnula a trpělivě to snášela, protože jsme na ni byli dva a ona neměla úniku. Když akce skončila, šťastně proběhla celý byt a všude se vytřela. V tom však problém nebyl, neboť celkem rychle vše uschlo včetně Džany, bylo totiž teplo a stále foukal vítr od moře.
Venčení jsme taky vyřešili. Nad naším „terasákem“ byla cesta vedoucí ke strmým skalám, která byla úředně uzavřena velkou zákazovou cedulí a zábranami, protože zde mohlo občas padat kamení. Tam se naše Džaninka chodila venčit. U zábran jsem jí pustil z vodítka a ona se proběhla v úseku asi 30 metrů. Ani bobek jsem uklízet nemusel, o to se postaraly ještěrky, kterých je tu veliké množství. Občas jsme se zde potkali i s jinými venčícími se pejsky.

 

19_venčení na skalách

 

Co se týče stravy pro pejsky tak lze nakupovat přímo v nákupních centrech např. Merkadona, Dino nebo Lidl včetně hraček. Jsou zde i kamenné obchody se zbožím pro zvířata. Takže bez problémů, není tu však takový velký výběr krmení jako v Čechách a je to dražší.

 

PROCHÁZKY A VÝLETY

Na výlety, které jsme pořádali skoro každý den, jsme jezdili autem. Džanince se to moc nelíbilo, protože cesty na ostrově jsou z 80 % do kopce a jedna zatáčka za druhou, tak zvaná kličkovaná, což jí asi moc dobře na žaludek nedělalo. Odměnou jí ale byl volný pohyb v horách na pláních a všude, kde nebyli lidi.
Jinak byly všechny procházky na vodítku a se zvýšeným dozorem, protože každému, kdo se přiblížil, dala hned najevo, že je moc blízko a rafla. Asi znáte situaci, jak si chce kolemjdoucí vašeho mazlíčka pohladit, hlavně děti. Džany má hlídání v povaze a nikomu nedovolí přiblížení, ale to možná někteří znáte…
Ostrov Tenerife jsme projezdili křížem krážem. Díky synovu koníčku – paraglaidingu (letu na padáku) – jsme se dostali do míst, kam se nikdo z běžných návštěvníků ostrova nepodívá, na různá startovací místa vysoko v horách a na kopcích. Všude tam jsme syna doprovázeli, abychom po jeho odstartování přejeli na určenou pláž, kde tito nadšenci přistávají. Džaninka to vše s námi absolvovala, a tak s nadšením probíhala kdejaký kopec a skalisko.

6_Džany u moře

 

 

 

VÝSTUP NA SOPKU TEIDE

Ovšem její největší výstup, který jsem s ní absolvoval, byl celodenní výlet na sopku Teide do výšky cca 3000 m n.m. Byl to výstup na cca 6 hodin v písku, lávě a zasněžených pláních, kde nejsou žádné turistické cesty. Stoupá se co možná nejschůdněji k vrcholu. Nástup do sedla byl famózní pln nadšení Džaninky, že může lítat jak tryskáč ve sněhu a písku. Ovšem síly ubývaly, vzduch řídl a foukal silný vítr. Bylo kolem 5 °C a terén byl dost neschůdný, podloží písčité a to znamenalo dva kroky vpřed a jeden vzad, protože to podklouzávalo a to nejenom mně, ale i Džanince. Navíc jí silný vítr foukal písek do očí a tlamy, což jí nebylo příjemné. Naštěstí má přes oči chlupy, které jí tuto nepohodu pomáhaly zmírnit. Došli jsme do cíle naší cesty a ukryli jsme se za velkým balvanem před vichrem, který zde bičoval jak o život, a posvačili jsme. Džaninka byla ke mně přitisknutá, jako by mě chtěla chránit před nepohodou a já se jí za to odměňoval tím, že jsem se s ní spravedlivě dělil o svačinu: jedno sousto já a druhé Džaninka. Po odpočinku a naplnění žaludků jsme se vydali na zpáteční cestu, ale sestup dolů nebyl o moc lepší.
Při zpáteční cestě jsem se v jednom místě zastavil, že si něco vyfotím. Džaninka této zastávky využila, schoulila se do klubíčka u mých nohou a v tom nehostinném místě, větru a chladu tvrdě během několika vteřin usnula. Spala tak tvrdě, že jsem ji musel poškrábat za ušima, abych ji probudil. Měla toho zkrátka dost a v jejím věku to byl úctyhodný sportovní výkon. Nicméně statečně došla až na parkoviště k autu a šťastná skočila do své klece. Za hodinu jsme už byli u moře a v teploučku, takže byla i koupačka, ale Džaninka už jenom odpočívala a opět plnila své hlídací poslání.

 

17_Džany na sněhu před sopkou Teide18_Džany pod Teide

 

VÁNOCE A SILVESTR

Vánoce jsme si užili pod palmami s koupáním v moři. Stromeček jsme si vezli malý umělý z Čech. Obdarovali jsme se dárky, bylo smažené filé, vepřové řízky a bramborový salát i vánoční cukroví vyrobené z tamních surovin. Ve městech ostrova byla světelná vánoční výzdoba, ale Vánoce Španělé slaví až v lednu na Tři krále.
K Silvestru jednu zajímavost: v tom místě, kde jsme žili, se neprodává žádná pyrotechnika. Pejskové se neděsí a i tyto svátky prožívají v poklidu. Pouze o půlnoci byl nad městem ohňostroj bez petard. Naše Džaninka není bojsa, a tak při petardách tady v Česku nezalézá, ale lítá po zahradě a štěká na nebe. To ale z vlastní zkušenosti neplatí o všech pejscích a jako chovatelé s tím máte své zkušenosti.

 

2_Vánoce u Atlantského oceánu

 

A PAK UŽ JEN CESTA ZPĚT DO ČECH

Za tu dlouhou dobu, co jsme tam tak nádherně žili, bylo mnoho pestrých příhod s naší Džaninkou a dalo by se o tom psát dlouhé pojednání.
Jenom na závěr, aby toho nebylo málo, tak pár dnů před odjezdem začala Džaninka hárat. To byly nervy, co bude na trajektu. Psů tam bylo opět dost, možná víc než při cestě na ostrov, ale proběhlo to v pohodě. Držela se stranou a snad ten ostrý mořský vítr nedovolil psům na lodi zaregistrovat její hárání, tak jí nikdo neobtěžoval.
Do Čech jsme se vrátili v pohodě s mnoha zkušenostmi a zážitky, protože je nám už přes šedesát let asi tohle už nezažijeme. Máme na co vzpomínat. Máme mnoho filmového materiálu, který nám ke vzpomínání navodí tu správnou atmosféru.

 

Tak to je asi v kostce vše pro představu o tom, jak se dá cestovat s pejskem po vzdálených ostrovech světa. Pokud máte na vše dost času, tak je cestování v pohodě.
Případné dotazy k pobytu a cestě na Tenerife jsem ochoten sdělit prostřednictvím mého e-mailu:
viktor.kaderabek@seznam.cz