Dovolte, abych se představil.

Jsem Barbar la Terra Porta, podhalaňský ovčák – ne lední medvídě, jak si některé děti myslí.

Jsou mi asi čtyři měsíce a už vím, co je sníh a zima.

Pátek, 1. 1. 2016

Líbí se mi naše jezírko. Jen páníček obtěžuje líčením toho, co nesmím a co by se mohlo stát.

Trucuji. Chci dělat, co já chci.

Sobota ráno 2.1 2016

Páník mě dal v 6 hodin snídani a šel se ještě natáhnout.

Já nejdu. Jdu kouknout po zahradě. Mrzne až praští, tak se podívám, co dělají rybičky v jezírku…

Pomóóóóc!

Haló! V

Volejte záchranku!

Kde jsou hasiči ???

Kde jste kdo ??????

Led nevydržel mých 23 kg a jsem v jezírku.

Musím začít strašně brečet, jinak mně nikdo nepomůže!!!

Jo, zabralo to.

Barák se rozsvítil…

Naštěstí jsem dokázal vylézt sám…

…ale to už je panička v nočňasce a páník úplně na nervy u mě…

Mokrý vážím asi o 10 kg víc, páníkovi dávám zabrat, ale honem mě bere domů do tepla. 4 ručníky a jdou mě sušit.

To je moc fajn. 2 hodinky doma v teple a jsem zase fešák a v pohodě

Já v sušárně. Už se na to blbé jezírko vykašlu.

No, když tak si počkám až na léto…

Váš Barbar

(Jako mrněti mi říkali Barunko. No uznejte, jaká já jsem Barunka!)

Díl druhý aneb Pobývání na psím ostrově

KDE JSME SE TO OCITLI

Ostrov Tenerife je jeden ze sedmi Kanárských ostrovů. Je největší a tyčí se na něm sopka Teide vysoká 3 718 m nad mořem, což z ní dělá nejvyšší horu celého Španělska. Na Tenerife se zažije krásné koupání v moři s teplotou vody 16 – 18 °C. Není ale výjimkou, že v okolí sopky napadne v zimních měsících i sníh. To je pak velká radost jak pro místní obyvatele ostrova, tak i pro pejsky. (To se událo i za našeho pobytu. Džaninka to s radostí přivítala a dováděla ve sněhu pod Teide.) V období, kdy je ve střední Evropě zima, jsou na Tenerife teploty přes den kolem 25 °C ve stínu, v noci kolem 18 °C.

Co se týče moře, je úžasně osvěžující a člověk si to, že voda není tak teplá, ani neuvědomuje a vydrží v ní plavat dlouho. To však neplatilo pro naší Džaninku. Do vody zkrátka nevleze, a to nikde. Na procházkách se snaží vyhýbat i loužím. Takže na plážích, kde je všude černý písek, se raději zahrabala do písku, který jí chladil bříško, anebo zalezla do plážového stanu, který jsme si stavěli jako trezor na věci a pro naší dvouletou vnučku.

MŮJ DŮM, MŮJ HRAD

Bydleli jsme v terasovém domě ve 4. patře v bytě s terasou přímo nad mořem – úchvatné. Měli jsme nádherný výhled na Atlantik a jeho úžasnou modrou barvu, výhled na ostrov Gomera vzdálený 60 km a La Palma vzdálený 100 km. V domě a v bytě bylo vše z mramoru – jak podlahy, tak stěny. To se Džanince líbilo, hned si našla svá chladná místečka třeba v koupelně nebo pod kuchyňskou linkou, kde většinou překážela při vaření. I na terase se jí líbilo, opřela si hlavu o soklík a koukala na moře. Jakmile se někdo na sousední terase objevil, dávala jasně znát, že ona je tu pánem a dotyčného nesmlouvavě seřvala.

K bytu jsme měli k dispozici bazén na přízemní terase, kam jsme se chodili koupat spolu s nájemníky celého domu. Džaninka to chtěla mít vše pod kontrolou, a tak jsme jí museli vždy uplatit piškotem, aby se zklidnila a nenadávala těm lidem, že tam dělají hluk a cákají se ve vodě a vůbec – co tam dělají, když je tu ona s paničkou. Jinak byla hodná, stočila se pod lehátko a užívala si klid a pohodu, která panuje na celém krásném ostrově.

PSÍ HYGIENA A STRAVA

Protože je všude písek nebo struska z lávy, nebyl problém s ušpiněním srsti, ale párkrát jsme Džanu koupali na terase. Byla tam hadice a odtokový kanálek. Museli jsme z ní dostat sůl, která je všude. Cuckovala se ji srst, a tak došlo i ke stříhání. Vždy stála jako k smrti odsouzená, ani se nehnula a trpělivě to snášela, protože jsme na ni byli dva a ona neměla úniku. Když akce skončila, šťastně proběhla celý byt a všude se vytřela. V tom však problém nebyl, neboť celkem rychle vše uschlo včetně Džany, bylo totiž teplo a stále foukal vítr od moře.
Venčení jsme taky vyřešili. Nad naším „terasákem“ byla cesta vedoucí ke strmým skalám, která byla úředně uzavřena velkou zákazovou cedulí a zábranami, protože zde mohlo občas padat kamení. Tam se naše Džaninka chodila venčit. U zábran jsem jí pustil z vodítka a ona se proběhla v úseku asi 30 metrů. Ani bobek jsem uklízet nemusel, o to se postaraly ještěrky, kterých je tu veliké množství. Občas jsme se zde potkali i s jinými venčícími se pejsky.

Co se týče stravy pro pejsky tak lze nakupovat přímo v nákupních centrech např. Merkadona, Dino nebo Lidl včetně hraček. Jsou zde i kamenné obchody se zbožím pro zvířata. Takže bez problémů, není tu však takový velký výběr krmení jako v Čechách a je to dražší.

PROCHÁZKY A VÝLETY

Na výlety, které jsme pořádali skoro každý den, jsme jezdili autem. Džanince se to moc nelíbilo, protože cesty na ostrově jsou z 80 % do kopce a jedna zatáčka za druhou, tak zvaná kličkovaná, což jí asi moc dobře na žaludek nedělalo. Odměnou jí ale byl volný pohyb v horách na pláních a všude, kde nebyli lidi.
Jinak byly všechny procházky na vodítku a se zvýšeným dozorem, protože každému, kdo se přiblížil, dala hned najevo, že je moc blízko a rafla. Asi znáte situaci, jak si chce kolemjdoucí vašeho mazlíčka pohladit, hlavně děti. Džany má hlídání v povaze a nikomu nedovolí přiblížení, ale to možná někteří znáte…
Ostrov Tenerife jsme projezdili křížem krážem. Díky synovu koníčku – paraglaidingu (letu na padáku) – jsme se dostali do míst, kam se nikdo z běžných návštěvníků ostrova nepodívá, na různá startovací místa vysoko v horách a na kopcích. Všude tam jsme syna doprovázeli, abychom po jeho odstartování přejeli na určenou pláž, kde tito nadšenci přistávají. Džaninka to vše s námi absolvovala, a tak s nadšením probíhala kdejaký kopec a skalisko.

VÝSTUP NA SOPKU TEIDE

Ovšem její největší výstup, který jsem s ní absolvoval, byl celodenní výlet na sopku Teide do výšky cca 3000 m n.m. Byl to výstup na cca 6 hodin v písku, lávě a zasněžených pláních, kde nejsou žádné turistické cesty. Stoupá se co možná nejschůdněji k vrcholu. Nástup do sedla byl famózní pln nadšení Džaninky, že může lítat jak tryskáč ve sněhu a písku. Ovšem síly ubývaly, vzduch řídl a foukal silný vítr. Bylo kolem 5 °C a terén byl dost neschůdný, podloží písčité a to znamenalo dva kroky vpřed a jeden vzad, protože to podklouzávalo a to nejenom mně, ale i Džanince. Navíc jí silný vítr foukal písek do očí a tlamy, což jí nebylo příjemné. Naštěstí má přes oči chlupy, které jí tuto nepohodu pomáhaly zmírnit. Došli jsme do cíle naší cesty a ukryli jsme se za velkým balvanem před vichrem, který zde bičoval jak o život, a posvačili jsme. Džaninka byla ke mně přitisknutá, jako by mě chtěla chránit před nepohodou a já se jí za to odměňoval tím, že jsem se s ní spravedlivě dělil o svačinu: jedno sousto já a druhé Džaninka. Po odpočinku a naplnění žaludků jsme se vydali na zpáteční cestu, ale sestup dolů nebyl o moc lepší.
Při zpáteční cestě jsem se v jednom místě zastavil, že si něco vyfotím. Džaninka této zastávky využila, schoulila se do klubíčka u mých nohou a v tom nehostinném místě, větru a chladu tvrdě během několika vteřin usnula. Spala tak tvrdě, že jsem ji musel poškrábat za ušima, abych ji probudil. Měla toho zkrátka dost a v jejím věku to byl úctyhodný sportovní výkon. Nicméně statečně došla až na parkoviště k autu a šťastná skočila do své klece. Za hodinu jsme už byli u moře a v teploučku, takže byla i koupačka, ale Džaninka už jenom odpočívala a opět plnila své hlídací poslání.

VÁNOCE A SILVESTR

Vánoce jsme si užili pod palmami s koupáním v moři. Stromeček jsme si vezli malý umělý z Čech. Obdarovali jsme se dárky, bylo smažené filé, vepřové řízky a bramborový salát i vánoční cukroví vyrobené z tamních surovin. Ve městech ostrova byla světelná vánoční výzdoba, ale Vánoce Španělé slaví až v lednu na Tři krále.
K Silvestru jednu zajímavost: v tom místě, kde jsme žili, se neprodává žádná pyrotechnika. Pejskové se neděsí a i tyto svátky prožívají v poklidu. Pouze o půlnoci byl nad městem ohňostroj bez petard. Naše Džaninka není bojsa, a tak při petardách tady v Česku nezalézá, ale lítá po zahradě a štěká na nebe. To ale z vlastní zkušenosti neplatí o všech pejscích a jako chovatelé s tím máte své zkušenosti.

A PAK UŽ JEN CESTA ZPĚT DO ČECH

Za tu dlouhou dobu, co jsme tam tak nádherně žili, bylo mnoho pestrých příhod s naší Džaninkou a dalo by se o tom psát dlouhé pojednání.
Jenom na závěr, aby toho nebylo málo, tak pár dnů před odjezdem začala Džaninka hárat. To byly nervy, co bude na trajektu. Psů tam bylo opět dost, možná víc než při cestě na ostrov, ale proběhlo to v pohodě. Držela se stranou a snad ten ostrý mořský vítr nedovolil psům na lodi zaregistrovat její hárání, tak jí nikdo neobtěžoval.
Do Čech jsme se vrátili v pohodě s mnoha zkušenostmi a zážitky, protože je nám už přes šedesát let asi tohle už nezažijeme. Máme na co vzpomínat. Máme mnoho filmového materiálu, který nám ke vzpomínání navodí tu správnou atmosféru.

Tak to je asi v kostce vše pro představu o tom, jak se dá cestovat s pejskem po vzdálených ostrovech světa. Pokud máte na vše dost času, tak je cestování v pohodě.
Případné dotazy k pobytu a cestě na Tenerife jsem ochoten sdělit prostřednictvím mého e-mailu:
viktor.kaderabek@seznam.cz

Vážení přátelé psích mazlíčků malých, středních i těch velkých plemen,

jsme majitelé plemene polský ovčák nížinný – fenky DZIWANNA Via Rivendal.

Říkáme jí Džany.  

V září 2012 jsme si ji přivezli z Polska jako tříměsíční štěně.

Její nejlepší výstavní výsledek byl na konci srpna 2014 v Mladé Boleslavi V1, CAC, CACIB, BOB.

Tímto příspěvkem bychom se s Vámi rádi podělili o náš zážitek – návštěvu „psích ostrovů“ s naší Džanou…

manželé Kadeřábkovi

Díl první aneb Cesta na psí ostrov

S PEJSKEM DO ZAHRANIČÍ

Rádi bychom se s Vámi podělili o naši zkušenost s pejskem v zahraničí. Konkrétně se jedná o bezmála půlroční pobyt, (listopad až duben) na Kanárských ostrovech – ostrov Tenerife, město Los Gigantes na severozápadě ostrova.

Kanárské ostrovy patří ke Španělsku, jejich název je odvozen z latinského označení pro psa: „canis“, protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídány obrovskými psy.

Ovšem na ostrově Tenerife se to moc nepotvrzuje. Ve volné přírodě jsme žádné psy neviděli a pokud nějaký domorodec má pejska, tak jsou většinou uzavřeni v bytech nebo v haciendách. Na zahradách se také moc nepohybují, protože zahrady nemají souvislé ploty a pejsci by tak pobíhali volně, což není v zájmu obyvatel ostrova, protože je zde čilý cizinecký ruch.

PŘÍPRAVA NA CESTU

Na podzim 2013 jsme se rozhodli, že zimu přežijeme v teple.

Tip byl jasný: Kanáry a to hlavně z důvodu, že tam bydlel náš syn.

Co ale s Džaninkou?

No bereme jí s sebou to je jasné. Rozhodli jsme se pro cestu osobním autem kombi a lodní dopravou – trajektem.

Džany měla velký problém, kterým byla jízda autem.

Nesnášela jízdu a zvracela:

Nic nepomáhalo, ani různé zklidňující prostředky. Vozili jsme ji na zadní sedačce v k tomu určené plachtě.

V té době jsem chodil s Džany na cvičák a tam mně poradili, že to chce stísněný prostor – klec, aby se nemohla moc pohybovat, tím se omezí houpání žaludku, což ji vyvolávalo nevolnosti.

Byla to rada nad zlato.

Koupili jsme speciální klec určenou i do letadla, člověk na tak dlouhé cestě neví, co vše se může stát. Po první jízdě s Džany v kleci jsme zjistili, že to je přesně ono.

U naší veterinářky jsme provedli veškerá zdravotní opatření, které na cestu pejsek potřebuje: očkování proti vzteklině, odčervení, dostala injekci proti parazitům v krajinách blíže k rovníku a potvrzení o tom, že nemá žádné zdejší parazity. Dále na krajské veterinární správě jsme dostali potvrzení, že v našem kraji nejsou žádné zvířecí nemoci, vzteklina atd.

Takto vybaveni s pasem pro zvířata a samozřejmě čipováním a přívěškem na obojku, kde má naše telefonní číslo a její jméno, jsme mohli vyrazit do neznáma velkého světa.

CESTA EVROPOU

V den D jsme se naložili do auta s tím, že strávíme týden na cestě po Evropě v autě. Džaninka – ve stáří 17 měsíců – se ne moc šťastně uvelebila ve své klícce – boudičce v zadní části auta a vyrazili jsme.

Máme před sebou cestu přes celé Německo, Francii a Španělsko. Z naší vísky u Terezína do velkého přístavu ve Španělské Huelvě je to cca 3300 km. Kousek za Prahou ve směru na Plzeň asi po 100 km cesty se začala Džaninka ozývat, že se jí to už nelíbí. Tak jsme zastavili na odpočívadle, byla už tma, a tak jsme jí vyvenčili a zavřeli zpět do klícky. Zklidnila se a pak už to bylo dobré.

Po každých zhruba  200 – 300 km jsme zastavili na odpočívadle podle toho, zda byla noc nebo den. Řídil jsem sám, tak to byla i přestávka pro mě.

Nejlepší odpočívadla jsou ve Francii, vše zdarma, čisto takové oázy – lesní parky s WC, umývárny a sprchy. Kdo to znáte, tak mi dáte za pravdu. Džanince se tam evidentně líbilo a stávala se z ní ostřílená cestovatelka, ale nástup do své klícky vždy protahovala a nebyla moc nadšená, že zase pojedeme dále.

Evropu jsme projeli za tři dny a pak už to bylo v poklidu při čekání na trajekt v přístavu Huelva.

Po cestě u Valencie ve Španělsku na parkovišti nás loupežně přepadli, když jsme spali v autě. Rozbili oko u dveří spolujezdce a ukradli nám důležitý počítač. Zasypáni sklem z okna a po sepsání protokolu s tamní policií, jsme pokračovali naštváni v cestě.

Ve Španělsku, ale možná i nikde jinde na světě nenechávejte cennější věci (foťák, počítač atd.) viditelně odložené. Zloději nemají zábrany a jde i o zdraví a život.

Ze všeho nejdůležitější však bylo, že Džaninka po celou cestu ani jednou nezvracela a jízdu snášela v rámci svých psích možnosti.

Neubránila se slintání, ale už to byla výhra.

Praktikovala to tak, že když už se jí zdálo, že jedeme dlouho tak si zakňourala a to byl povel k vyhledání odpočívadla.

CESTA NA TRAJEKTU PO ATLANTICKÉM OCEÁNU

Cesta na trajektu po Atlantiku s plavební společnosti ARMAS byla fantastická.

Trvala 36 hodin. Je to nezapomenutelný zážitek.

Nevěděli jsme, jak to bude s Džaninkou na lodi, ale nakonec to bylo docela jednoduché. V recepci na lodi nám vše vysvětlili. Pro pejsky je určená devátá paluba – ta je nejvýše a je otevřená. Zde jsou klece pro pejsky a je zde venčící louka z umělohmotné děrované zelené hmoty. Když se pejsek vyčurá, tak jsou zde kbelíky s košťaty na stírání a bobek se vyhodí do nádoby.

Je určen námořník, který udržuje čistotu a dohlíží na pořádek. Stále se rozčiluje, že ho lidi neposlouchají a s pejsky chodí do zakázané zóny, která sousedí se psím výběhem, což je venkovní posilovna s nářadím.

Stejně tam nikdo v době naší plavby neposiloval.

Na lodi bylo asi 18 psů různých ras a velikostí. Jediné, co je zde nepříjemné, je, že zde v jednom kuse fouká silný vítr. To jsme řešili tak, že jsme sítě v kleci zakryli dekou a ručníky, aby tam Džanince nefučelo. Moc se jí tam ale nelíbilo a chtěla, abychom tam s ní byli stále. Řešili jsme to tak, že jsme za ní po zhruba dvou hodinách chodili.

Naše ubytování bylo na šesté palubě v sekci VIP, kde jsou polohovatelná a velmi útulná kožená sedadla. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu noc, tak jsme to všichni v pohodě přežili. Prostě se našemu štěňátku stýskalo po naší přítomnosti.

Jak jsme se přibližovali ke Kanárským ostrovům, tak se znatelně oteplovalo. Sluníčko začínalo sálat to správné teploučko, pasažéři na lodi se převlékali ze zimních bund do triček a kraťasů – no zkrátka teplo je tady!

Pejskaři se začali rojit po palubě a bylo tam veselo. Pejskové se očichávali a vzájemně se respektovali, někteří se honili a hráli si.

Nálada byla s přibývajícím teplem vstřícnější i mezi pejskaři a různě jsme mezi sebou gestikulovali a snažili se domluvit, protože se zde setkaly různé národnosti. Češi jsme byli sami, ale potkali jsme i malou skupinu Slováků taky s pejskem. Přiznám se, že s manželkou neovládáme žádný světový jazyk, ale to nás od cestování neodrazuje, stačí mít elektronický na sítích nezávislý překladač a pak to jde bez problémů.

Při plavbě jsme dvakrát stavěli v přístavu a to na ostrově Lanzarote a na ostrově Grand Canaria v hlavním městě Las Palmas. Na zastávkách nás někteří pejsci opouštěli.

Na ostrov Tenerife do hl. města Santa Cruz de Tenerife jsme dorazili něco po půlnoci.

Po celé cestě z Čech až na náš ostrov po nás nikdo nechtěl žádné doklady k naší Džanince, ani na trajektu. Na lodi má pes cestu zdarma, ale musí být nahlášen v palubním lístku.

O pobytu na psích ostrovech i oslavě Vánoc tam v druhém díle.

Případné dotazy k pobytu a cestě na Tenerife jsem ochoten sdělit prostřednictvím mého e-mailu:

viktor.kaderabek@seznam.cz